SLYŠ VELKÝ ZÁKON,TEN AŤ TVŮJ KROK ŘÍDÍ, BUĎ STRÁŽCEM STROMŮ, KVĚTŮ, ZVÍŘAT, LIDÍ.
A NETKNI SE JICH NEŠETRNOU DLANÍ, JEŽ Z NEZNALOSTI MNOHDY HRUBĚ ZRANÍ.

Mlejneček
VÍTEJTE V OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÉM ÚDOLÍ, KDE ŽIJEME A PRACUJEME
kořenářka
Žijeme v malém domečku na dně údolí, spíše soutěsky mezi lesy. Po deseti letech hospodaření na naší malé farmě jsme se konečně dočkali časů, že se na lidi jako jsme my nepohlíží jako na spolek bláznů, alespoň část společnosti dochází k poznání, že není udržitelný dosavadní kořistnický způsob života.

SPOLEK ÚDOLÍ MLÝNCE

4. února 2016 v 17:10 | kořenářka |  Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA
Málokoho nenapadne: k čemu neziskovka v zemědělské usedlosti? Určitě jen k ohlupování veřejnosti, k žebrání o granty, k pohodlnému životu na úkor daňového poplatníka. Pouze ten, kdo má zkušenost s naplňováním nějakých náročných cílů, pouze on umí ocenit sebemenší pomoc, třeba jen vědomí, že není osamocen, že alespoň dva další blízcí mají stejné vidění okolního světa.
Honba současné společnosti za ziskem za každou cenu nedává šanci tradičnímu venkovskému životnímu stylu, dnešní venkovan nakupuje základní potraviny v supermarketu a kvalita bydlení se neliší od pohodlí městského bytu. Neblahé důsledky bezohledného průmyslného zemědělství vedou mnohé nadšence ke snahám uchránit nejcennější přírodní, kulturní a řemeslné dědictví budoucím generacím. Nejběžnější formou jsou spolky místních občanů a příznivců nevýdělečných činností.
Údolí Mlýnce uniklo destruktivním snahám velkovýrobního zemědělství i kořistnickým zájmům z dob po roce 1989. Objevil se nový sympatický životní styl: šetrná turistika. Nabídka služeb cykloturistům nebo exkurzi školáčků či předškoláčků je přesně to, co může údolí splnit. Nepodařilo se vybudovat penzionek, škoda. Ale třeba je to tak správně. Vestavba na místě starého seníku bude muset počkat, ale dílničky pro děti můžou začít téměř okamžitě. Začali jsme zřízením Ukázkové přírodní zahrady, certifikát uznává Údolí Mlýnce jako jednolitý celek, jako takové odjakživa dávalo selské rodině obživu prostřednictvím široké potravinové soběstačnosti.
 

VÍKEND OTEVŘENÝCH ZAHRAD

2. dubna 2015 v 7:42 | kořenářka |  Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA
Letos zkusíme účast a prezentaci Mlýnce v akci, která otevírá veřejnosti zajímavé evropské zahrady a parky. Rubrika výše uvedeného webu CHCI NAVŠTÍVIT představuje údolí vedle soukromých, školních, městských, klášterních a zámeckých zahrad. Zajímavý program najdou obdivovatelé velkolepých historických parků i skromných prostých zákoutí.
Pokud nám bude přát počasí, mohlo by se odpoledne strávené u nás líbit třeba rodině s dětmi, které osloví posezení na louce v trávě, s něčím dobrým k ochutnání a napití.
Opravujeme ploty, lepší kabátek dostane kaplička ve stráni, kterou postavil dávný mlynář, když mu ve válce zabili jedinho syna Václava

CESTY A CESTIČKY

9. února 2015 v 18:47 | kořenářka |  Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA
,,Ale co tu chceš lidem ukazovat ?? Na český venkov se nejezdí, nic tu není. Ani pořádnou cestu nemáš !" No jo, no. Léta si poroučím myslet na ohraný příběh o Evropanovi, co přijel pozdě na Divoký Západ a zbyl na něj kus skály plný jedovatých hadů. Tak je začal chytat a vybudoval nakonec obrovskou továrnu na léčiva z hadího jedu. Žádnou továrnu, žádné davy výletníků, žádný turistický průmysl. Na to, aby šli lidi na procházku údolím, je cesta akorát. Potok hraje písničku podle nálady počasí, jen na chvilku usednout do trávy a poslouchat. A co tak stačí dvouletému prckovi, aby byl u vytržení, třeba minižába na cestě.
Čas od času se dostávám do diskuse s návštěvníky, jak by měla vypadat udržovaná a zdravá krajina. Nás, co si pamatujeme ruční ošetřování polí a luk, je už moc málo a současný řadový sedlák má jiné priority než vysečené meze, spravené polní cesty a uklizené břehy potoků. Když zavzpomínám, že každá hrst trávy měla cenu, vyřezaná klest se nepálila, ale zužitkovala, nejspíš si pomyslí o zapšklé babě. Já si taky trní v otýpkách domů nenosím a při pálení lituju mušky a broučky. Když to jde, našlapu větvičky mezi kmeny olší nebo je schovám někde v remízku. A tak nestavíme hmyzí hotely, v hromádkách se i včely samotářky vylíhnou. Letos je rok mokřadů. Jenže já pamatuju čas udržovaných stružek na vlhkých loukách, které ústily do rybníčků často ne větších než žabí louže. Však celé letní noci rámusily skřehotáním a louky unesly sekáče i povozy při senoseči. Ruční kosení dalo víc práce, seno lépe schlo, když tráva vykvetla a uzrála, pastvu měly včely i motýli. Veliká, veliká škoda, že už na to není čas, nynější systém ochrany přírody se snaží, jen to nevypadá hezky, ježící se stařina není to, co bývalo v původní udržované krajině.
Přibývá ale znovu alejí v krajině. Taky jsme si jednu pořídili. Lemuje sice jen jednu stranu polní cesty, která tvoří hranici farmy, ale je už krásná a užitečná. Vysázeli jsme skoro padesátku stromků Švestky domácí. Větve jsou obaleny květními pupeny, pokud květy na jaře nezničí mráz, určitě alespoň ochutnáme.
Kousek cesty údolím jsme pospravili vlastními silami, krásný taras z obřích balvanů hostí ještěrky a mravence, znovu v něm kvetou slzičky a zvonečky, cesta vedle dostala kamenný lem a drť ke zpevnění prorostla nízkou trávou, přesně pro cyklisty. A v zimě k procházce s vnoučaty, třeba.
Než se cesta údolní nivou setká u lávky s cestou příjezdovou, dá to ještě dost práce. Drobné pramínky touží po stružce, která by je pustila do potoka. Aby se nemusely rozlévat ve vyježděných kolejích, dostane se jim brzy vypažení do úzké rýhy a zasypání štěrkem. Ne, nechci budovat park, toužím jen po tom obrazu, který si pamatuji z dětství.
Podle mapy lze navštívit farmu i biozahradnictví, mám radost, že nám obec vyspravila cestu, lze po ní docela dobře dojet i autem, v létě určitě. Tím se uzavírá okruh, který lze využít k procházce a na každém kroku objevit něco zajímavého. Mým snem je uvítat návštěvníka, nabídnout občerstvení, předvést a vysvětlit hospodaření, pochlubit se úspěchy i jaké nezdary nás potkávají. A nabídnout vlastní výrobky ke koupi, přidat třeba kytičku do vázy.
 


ZAJÍMAVÉ BYLINKY K JÍDLU

7. února 2015 v 7:38 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ
Je jich spousta, přidávat budu, jak vyfotím.
JITROCEL HERBA STELLA, botanicky Plantago coronopus, se někde nazývá Minutaria. Nenáročná rostlinka pochází z hor Balkánu, přežívající i ve skalních spárách a sutích. Kulturní forma Herba Stella vznikla výběrem rostlin s cílem, aby poskytovaly v zahradních podmínkách co nejvíc křehkých, dužnatých listů s nasládlou chutí podobnou kukuřičným klasům. Je vítána vitariány, protože obsahuje dostatek vlákniny a kyseliny listové díky množství chlorofylu, narozdíl od silně prošlechtěných zelenin. V živné půdě lze od časného jara do zámrzu sklízet atraktivní zubaté listy do nejrůznějších salátů i ke zdobení. Není napadána dřepčíky jako podobné brukvovité rostliny. Nejkřehčí lístky mají mladé semenáčky. Nebývá o ně nouze, zároveň s listy rostou i klásky s květy a vypadává z nich množství semen, která brzy klíčí.
ČTYŘBOČ ROZLOŽENÁ, botanicky Tetragonia tetragonoides, je známější pod názvem NOVOZÉLANDSKÝ ŠPENÁT. Jeho vlastí je pobřeží Austrálie a Nového Zélandu. Třebaže je to opravdu teplomilná rostlina, lze i v našich drsných podmínkách získat slušnou úrodu. Veliká současná poptávka po špenátových bylinách nás nutí zkoumat a kombinovat rostliny hlavně pro nepříjemný fakt, že klasický špenát neposkytuje během léta listy, protože kvete, tvoří semena a pak odumírá. Až koncem července jej lze znovu vysít k podzimní sklizni. Novozélandským špenátem lze tuto mezeru vyplnit. Mohutná rostlina s plazivými výhony potřebuje k dobrému růstu teplo, úrodnou půdu dobře zásobenou živinami a dostatek vláhy. V chudé a suché půdě listy žloutnou a hořknou. Je výhodné předpěstovat sazenice, protože zpočátku je růst pomalý. Do volné půdy může, když mine hrozba jarních mrazíků. Po seříznutí vrcholu rostlina rychle větví a v příznivých podmínkách poskytuje množství tmavě zelených, křehkých, dužnatých listů. V paždí každého se tvoří nenápadné kvítky a nakonec velká čtyřboká semena. Druhým rokem dobře, ale dosti pozdě klíčí, proto je výhodné předpěstování. Sklizené listy lze použít jako salát i špenát, hodí se i k zmrazování
KOPŘIVA DVOUDOMÁ, botanicky Urtica dioica. Lze konstatovat, že jarní mladé výhonky doznávají stále větší obliby, zvláště před Velikonočními svátky. Městská hospodyně nemívá za humny čisté, pejsky nepočůrané kopřivy. Poptávka v tržnici většinou převyšuje moje možnosti. Sklizeň nejde nejrychleji, vrchovatý dvanáctilitrový kbelík obsahuje zhruba kilo výhonků. Omelety, bramboráky, nádivky, zvláště ta pravá velikonoční by na jaře nebyly to pravé kopřivové bez kopřiv. Trochu odrostlé poskytnou surovinu na nejhodnotnější špenát. Čajová směs pomůže při známé únavě hlavně schopností čistit organismus od nahromaděných toxinů. Zde však nutno podotknout, že se nic nesmí přehánět a právě kopřivovou kůru nutno přerušit nejpozději po čtrnácti dnech. Při dlouhodobém, nerozumném užívání hrozí odvápňování kostí, mohly by se i probudit buňky zhoubného bujení. Jarní příroda ale nabízí tolik možností zdravého mlsání, že se v nich pár bramboráků ztratí.

ÚRODA V PŘEDJAŘÍ

5. února 2015 v 19:49 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ
Při pohledu na bedničky nejrůznějších jarních natí a salátových bylinek málokoho napadne, jak složitá byla cesta k jejich sklizni. To, co bez problémů samo naroste v několika málo rostlinách, stává se často pěstitelským oříškem, když je třeba dosáhnout pravidelné, dlouhodobé sklizně kvalitních výpěstků vzhledem, chutí, množstvím i cenou konkurenceschopných s tím, co zákazník zná z regálů supermarketů. Když chce pěstitel nabízet i restauracím, čeká se od něj kvalita a pravidelnost, musí být spolehnutí, že sjednaná dodávka bude k dispozici dle dohody. Při vyšší ceně za bioprodukt je samozřejmostí bezvadný vzhled a standartní trvanlivost. A než se to všechno vyladí, trvá to docela dlouho, ale pro nás je to cesta kupředu.
Abychom mohli v předjaří co nedřív sklízet a prodávat, starat se musíme už v pozdním létě.
KOZLÍČEK POLNÍČEK, nenáročná rostlinka s typickou vůní a oříškovou chutí. Polníček, je vděčný za lehčí, mírně vlhkou půdu ve staré síle - hnojení čerstvou mrvou se mu moc nelíbí. Dobře roste i v polostínu. Sklizeň se dá rozložit, když máme trochu polníčku v pařeništi, trochu zakryjeme textilií a zbytek roste ve volné půdě. Na teplo reaguje bylinka rychlým růstem, koncem května vykvétá bledě modrými kvítky. Sama se vysévá poměrně velikými semeny. Mladé rostlinky se pak objevují koncem srpna. Nové lístky poskytne v říjnu a listopadu a bezpečně přezimuje. Slimákům moc nechutná. Nevykvetlé výhonky poskytují chutný lehký salát s dietetickými účinky.
KORIANDR SETÝ, pěstovaný ke sklizni čerstvých listů je na jaře a v létě opravdovým pěstitelským oříškem. Velice rychle vykvétá, ztrácí tím vůni a znalci jej odmítají. Teprve podzimní výsev, kdy rostlina pociťuje úbytek slunečního svitu a blížící se zima způsobí, že vyrůstá množství křehkých listů jako peřinka před mrazy. Bylinka už vůbec nechce kvést, to až na jaře. Porost lze zakrýt a při oblevě sklízet celou zimu. A pak znovu a znovu vysévat. Koriandr se též nazývá čínská petržel a čínská, vietnamská, indická, ruská a ukrajinská komunita jej jako naši naťovou petrželku opravdu používá. V orientální kuchyni jsou semena a listy nedílnou součástí karí směsí k ochucení pokrmů z rýže, masa, zeleniny a luštěnin. Bylinka ulehčuje trávení, čistí krev a příznivě působí na sliznice v trávicím systému.
KERBLÍK TŘEBULE, méně známá bylinka s jemnými členitými listy se svým životním cyklem trochu podobají koriandru. Stejně jako on se vyznačuje krátkověkostí, rychlým vykvétáním za dlouhého dne, ochotně se přesévá. Semena brzy klíčí, ale o stálou zásobu kvalitní nati třeba neustále pečovat, kvetoucí rostlina je bezcenná. Líbí se mu v polostínu, v lehčí, živné, mírně vlhké půdě. Od výrazného orientálního koriandru se liší delikátní chutí a vůní se stopou lékořice, je oblíben zvláště v kuchyni francouzské, v salátech, omáčkách, marinádách, drůbežích i rybích pokrmech. zásadně se přidává do hotových jídel, varem by se aroma ztratilo. Zlepšuje trávení a podporuje látkovou výměnu.
BATOLKA PROROSTLÁ, u nás téměř neznámá bylinka se někdy nazývá jako zimní portulák nebo hornický salát. Pochází ze Severní Ameriky a je zcela mrazuvzdorná a nenáročná. Ve své domovině tvoří spodní patro řídkých listnatých lesů a z toho lze odvodit požadavky na stanoviště. Nejlépe roste v mírném polostínu a lehčí vlahé půdě. Pod ochranou pařeniště lze lístky sklízet celou zimu ale rychle roste na jaře. Jsou jemné chuti připomínající ledový salát nebo špenát. Koncem května vykvétají v mističkovitých listech drobné bílé kvítky, které jakoby lístky prorůstají, odtud neobvyklý název. Lze je také použít k jídlu nebo zdobení pokrmů. Batolka se sama přesévá a semenáčky se objevují během září a října.

ROKETA, RUKOLA A KŘEZ

4. února 2015 v 20:47 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ
Kdo by neznal knihu pana profesora Eduarda Štorcha Lovci mamutů? Kde i primitivní, na lovné zvěři závislí lidé potřebovali k zažívání rostliny. Nejrůznější merlíky, řeřichy, aromatické hluchavkovité rostliny pomáhaly ke strávení množství masa v době hojnosti, a k utišení krutého hladu, když nebylo. Záměrné pěstování bylin s dietetickými vlastnostmi provází lidstvo od počátků zemědělství.
Podivuhodnou rozmanitost vidíme v rodu brukvovitých - křížatých rostlin. Ze Středomoří pocházejí dva zástupci podobní naší domácí hořčici - rukoly, rokety. Znali je již staří Římané. Zdá se, že planě rostoucí na jihu Moravy a Slovenska přinesla jejich vojska do svých pevností.
ROKETA SETÁ, botanicky Eruca sativa, je jednoletá, krátkověká rostlina. Vysetá na podzim dobře přezimuje třeba v pařeništi, brzy v předjaří klíčí, jakmile se půda trochu prohřeje. Dobře roste v kvalitní půdě s přiměřenou zálivkou, aby byly rostlinky křehké, ale nezahnívaly. Nejchutnější jsou mladé semenáčky s jedním až třemi pravými lístky, takzvaná BABY RUCOLA. Sejeme ji poměrně hustě a sklízíme postupným protrháváním. Zbylé, jakoby přerostlé listy podobné pampeliškovým řežeme a svazkujeme, dokud rostliny nevykvetou. To nikdy moc dlouho netrvá a v té době už musí být další výsev schopen poskytovat nové Baby rukolky. Aby se mohli zákazníci lépe orientovat, nazvali jsme ji RUKOLOU JEMNOU
KŘEZ ÚZKOLISTÝ, botanicky Diplotaxis tenuifolia, je známější mezi zákazníky supermarketů než jednoletá rukola, možná proto, že lístky nejsou tak křehké a náchylné k pomačkání. Když jsme začínali s pěstováním, nikdo netušil, že obchodní název RUKOLA zahrnuje rostliny Roketa a Křez.
Křez úzkolistý je vytrvalá rostlina s mohutnými kořeny a podlouhlými listy podobnými pampelišce. Miluje živnou půdu jako všechny brukvovité rostliny, dostatek vláhy, aby bylo dost jemné nati. Během léta je třeba odstraňovat stonky s poupaty, pokud je nestačíme sníst. Jsou jemné chuti a čerstvě rozkvetlé žluté květy mohou zdobit saláty a chuťovky. Po odkvětu se objeví šešule, obsahují semena drobnější než mák a ochotně klíčí. Ostrá Dijonská hořčice se vyrábí právě z nich. Přes výraznou chuť je bylina oblíbenější, pro přehlednost jsme ji nazvali RUKOLOU OSTROU.

PRODEJ ZE DVORA

1. února 2015 v 6:42 | kořenářka |  AKTUÁLNÍ NABÍDKA E-SHOP

Není tomu tak dlouho, co propukl boom nejrůznějších farmářských tržnic. Státní správa ve snaze podpořit lokální prodej vyhlásila poměrně velkorysý dotační program. Reagovali na něj jednotlivci i správy mnohých měst. S odstupem času lze říci, že rychle skončili nejrůznější spekulanti,někdy bohužel i poctivci, kteří neodhadli a nenalezli lokality s obyvateli koupěschopnými a koupě ochotnými. Tam, kde správci vytrvali a překonali nástrahy, vznikla či obnovila se tradice nejpřirozenější formy prodeje produktů okolních sedláků, zahradníků, zpracovatelů a řemeslníků. Zároveň doznala rozvoje i městská tržiště provozovaná odedávna. Obecně lze říci, že se nebývale zvýšilo povědomí o hospodaření místních pěstitelů, chovatelů, drobných výrobců. Zájem o lokální prodej znatelně podporuje obnovu dalších hospodářství. Přibývá tak usedlostí, které ochotně vítají návštěvníky a nakupující přímo na statku, zahradě či dílně.

Údolí Mlýnce je odlehlou končinou, pro obyvatele měst je obtížné dojíždět za nákupem tak daleko. Uvítali jsme rozvoj tržnic,nalezli okruh stálých odběratelů, dosud jsme a doufejme, že nadále budeme dodavateli našich specialit táborským maminkám, vyznavačům zdravé výživy i majitelům nejrůzněších barů, cukráren a restaurací hojně navštěvovaného historického jádra města Tábora. Středeční tržnice na starobylém Žižkově náměstí s opravenými budovami je plná zeleniny, ovoce, sazenic květin, stánků s pečivem, kořením i výrobky mléčnými a masnými. Stala se opět místem setkávání a novodobé kultury.
Neopustíme tedy středeční cestu do civilizace, ale víkend chceme otevřít návštěvníkům biozahrady a celého toho našeho milovaného údolí. Pomalu, pomalinku navracíme zpět celý sytém soběstačného hospodaření. Drsné podnebí, málo úrodná půda a utváření terénu není nejvhodnější k pěstování teplomilných kultur bylin a zeleniny. Naučili jsme se časem přelstít podhorskou polohu umístěním zahradnictví na pozemku, který je přirozenou sluneční pastí. Okolní terasy kumulují sluneční záření a políčko má klima jaksi o 200 výškových metrů níže. Další z nouze ctností je jedinečné aroma bylin a zeleného koření. Proto je ceněno a vyhledáváno. Otevíráme letošním rokem celé hospodaření Mlýnce s prohlídkou zahrady i jedinečně zachovalé přírody po staletí citlivě upravované předky. Postupná obnova údolní nivy se vstavačovými loukami, úprava cest i meandrujícího potoka vybízí k poklidné procházce údolím i prohlídce usedlosti se selskou zahrádkou a drobnými chovnými zvířaty kolem.
Připravujeme rekonstrukci chovných prostor pro drůbež. Je to u nás velká romantika, ta samota mezi lesy. Útočiště tu však nalézají nejrůznější predátoři, lišky, kuny, tchoři i lasičky. Objevil se tu i rys, poznali jsme to podle způsobu, jak okousal jehně, které usmrtil. A tak slepičky, perličky i kachny dostanou voliéru i shora krytou proti útokům jestřábů a káňat. Měli jsme loni nemálo nepříjemností, když jsme nemohli dodat slíbená vajíčka.

ASIJSKÉ BYLINKY

18. ledna 2015 v 18:20 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ
Velice nenápadně se mění stravovací zvyklosti. Dávno minul čas, kdy bylo nutno zákazníka pobízet ke koupi zeleniny. Nakupující se umějí orientovat v nabídce a máloco je překvapí. Zeleninové saláty jsou dávno přirozenou součástí oběda, často oběd nebo večeři nahrazují. Každé obohacení nabídky ingrediencí je vítáno. Obecně lze říci, že český zákazník nepřišel na chuť příliš hořkým zeleninám jako je čekanka či některé speciální saláty a štěrbáky. Naopak vítá nejrůznější křehké, šťavnaté listy a výhonky s lahodnou chutí
. ČÍNSKÁ HOŘČICE MIZUNA, vzdálená příbuzná hořčice a rukoly, ovládla rychle salátové bary pro své široké využití. Křehké, zubalé listy s křupavými řapíky lze použít do nejrůznějších variací salátů, ke zdobení pokrmů, pro svoji jahodnou chuť ji lze nabídnout dětem, nejlépe v nějaké vtipné barevné kombinaci, aby se tak učily jíst zeleninu. Mizuna v baby velikosti je skvěle kombinovatelná s pikantní zeleninou a ostřejšími natěmi.
ČÍNSKÁ HOŘČICE RED GIANT, přeloženo Rudý obr, je nevšední zeleninou s křenovou chutí a všestraným využitím. Mladá rostlinka v baby velikosti je využitelná k ochucení nevýrazných salátů, posypání hotových pokrmů. Lístky jsou stínovány červenou barvou, ke zdobení tedy jedinečné.Rostlina roste neobyčejně rychle, velké listy se silnými dužnatými řapíky jsou vhodné k dušení v zeleninových směsích, k přípravě orientálních jídel na WOK pánvi.
ČÍNSKÁ HOŘČICE GREEN IM SCHNEE se chutí podobá předchozímu Rudému obrovi, vyznačuje se svěže zelenými listy a hlavně neobyčejnou mrazuvzdorností. Klíčí a roste, jakmile teplota vystoupí nad bod mrazu. Je neobyčejně chutným doplňkem zimních salátů, atraktivní ozdobou jídel, opět lze využít mladé baby rostlinky a nejmladší křehké listy starší rostliny.
MAIKO, čínská chryzantéma, je tradiční součástí čínské kuchyně. Než rostlina začne kvést, poskytuje jemné výhonky s delikátní celerovou chutí, skvělé k obohacení jarních salátů. Bylinka pomáhá zbavovat tělo toxinů nahromaděných přes zimu v zažívacím traktu, takže spolu s našimi jarními bylinkami(ptačinec, sedmikráska, smetanka) připravíme salátek s přirozenou čistící schopností a zároveň seřízneme chryzantému, aby rozkošatěla. Když se pak objeví poupátka, listy ztrácejí křehkost. Brzy se však objeví půvabné květy. Terč je hořký, ale okvětní plátky s celerovou chutí krásně ozdobí nejrůznější slané pochoutky.

ZAHRADNICTVÍ NA KONCI SVĚTA

13. ledna 2015 v 20:14 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ

Biozahradnictví v předjaří - pohled od hrnkovacího stolu

Česká Sibiř - krajina zvláštní drsné krásy. Jako stvořená pro básníky, malíře, snílky hledající spočinutí v lůně Matky Přírody. Návštěvník, který se večer vrátí do svého světa, do svého pohodlí a bezpečí, málokdy přijme prostý fakt, že i zde žijí lidé po staletí. Svědčí o tom jména osad, nespočetně Lhot, Lhotek, Kališť a Kopanin. Právě ze jmen je patrné, jak těžce dávní osadníci zakládali svoje usedlosti. Panovníci usilující o kolonizaci prastarých hvozdů dávali příchozím ,,lhotu", aby se ve Lhotě uživili a začali mu platit daně. Než se močály s kališti divé zvěře proměnily v rybníky a vlahé louky, dalo to práci, kterou si neumíme představit. Kopanice a kopaniny plné kamení, kde byla dlouhý čas motyka jediným nástrojem k dobývání skývy chleba. Zbyly po nich kamenné zdi a tarasy, balvany v pastvinách, kterými dávná ruka nepohnula a jména všech těch Kopanic a Kopanin.
Jak se zde ale uživí zahradník? Může se buď vydat cestou vyšlapanou zkušenostmi předků, vystavět skleníky a všechna ta zahradnická zařízení. A v nich pomocí hnojiv a postřiků vést těžký souboj s ostatními podobnými zahradníky.
U nás v Mlýnci jsme se vydali neméně těžkou, leč přirozenější cestou biozahradničení. Nezříkáme se všech vymožeností, závlahy, foliových krytů, netkaných textilií, přírodních hnojiv, organicky vyrobených stimulátorů. Cílem nejsou násilím vydupané výpěstky ale spíše jejich ochrana před výkyvy počasí a podpora přirozených organických procesů. Co ale nabídnout brzy z jara, když se nechceme zařadit do zástupu konvenčních zahradníků? Někteří si ani nevšimli, že se jejich firmy staly montovnami . U jednoho dodavatele mohou nakoupit sazenice, zeminu-ošklivě pojmenovanou substrát. Taky květináče, hnojiva a pesticidy. Pak to doma dají všechno dohromady, pilně to zalévají, hnojí a postřikují. V celé zemi jsou pak tržnice plny stejných sazenic, stejně ošetřovaných ve stejných květináčích....Tak to ne, skrz ohnutá záda součástí stáda nebudem. Máme zeleninu, je pěkná, zdravá a chutná. Jenže Česká Sibiř není Polabí, pěstujeme draho. Zeleninu neopustíme, ale musí se na to jinak.
Zdá se, že nemusíme mít vytápěné skleníky, obecně z nich vycházejí nutričně bezcenné výpěstky. Bývají náslím vyhnané, bez blahodárného slunečního svitu. Jenže lidstvo zapomnělo dělat zásoby na zimu, sušit šípky a křížaly, nakládat zelí na kvašení, pracně vyrábět domácí ovocné šťávy a pomazánky. Jen pomalu se z temnot zapomnění vynořují prastaré vědomosti. Třeba, že stačí zakrýt záhon s přezimujícími bylinkami. Pak může snítka vlastnoručně vypěstované petrželky ozdobit štědrovečerní a novoroční stůl.
DLOUHÁ CESTA ZA VYJÍMEČNOSTÍ
Když to jde v lednu v malém, využíváme toho v předjaří k prodeji v tržnici. Dobrou službu nám prokazují nejrůznější mulčovací i zakrývací netkané textilie. Silné, černé nebo hnědé propustí ke kořenům vodu, ale nedovolí vyklíčit plevelům. Pravda, ne všechny rostliny přijmou bez výhrad skutečnost, že tak dojde k utužení půdy a pod mulčem se líbí i plísním. Třeba vytrvalou rukolu nejspíš prosypeme listovkou, aby už nevyhnívala. Ale překrytím svrchu slabou bílou textilií dosáhneme u všech bylin i zelenin časnější sklizně. Pro některé je to taky jediný způsob, jak je uchránit před napadením škůdci bez užití pesticidů. Takový dřepčík dokáže udělat z rukoly, asijských zelenin, ředkviček a sazenic košťálovin nechutně vypadající řešeto. Křehké letní zelí je pochoutkou pro nejrůznější housenky - běláska, píďalky i jako malíček tlustou larvu můry zelné. Opravdu se vyplatí záhon zakrýt hned po vypletí.

KVĚTINOVÁ ZAHRADA

3. ledna 2015 v 23:10 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ

Dalo by se říci, že žijeme ve složité době. Která však byla jednoduchá? A která byla jednoduchá pro sedláky a zahradníky? Mnohým zkouškám byli vystaveni v novém tisíciletí. Lze už prohlásit, že obstáli ti oddaní a poctiví. Přibývají moderní hospodářství s mladými, odvážnými, šikovnými hospodáři a hospodyněmi. Stejně tak i zahradníci museli reagovat na společenské změny. Rychle si uvědomili, že musí nalézt vlastní, originální pěstitelské programy, když tradiční zboží je překupníky dováženo ve velkém za zlomek ceny. Velké ovocnářské a zelinářské podniky prošly rekonstrukcí a jejich produkty úspěšně konkurují dováženým, protože umějí získat stálé odběratele. Současný zákazník dávno přestal ohrnovat nos nad domácím zbožím, naopak už umí ocenit kvalitní výpěstky ,,s příběhem".

Místo na trhu pro svoje výrobky a výpěstky nacházejí i biofarmáři a biozahradníci. Přes narůstající konkurenci je pořád dosti možností přicházet s novým, originálním zbožím, které jinde nemají. Kupříkladu řezané květiny. Zprávy o katastrofální devastaci přírody v rovníkové Africe, kde majitelé květinových velkoplantáží bezostyšně ničí životní prostředí a zotročují pracovníky, vedly mnohé zákazníky k zamyšlení, co to vlastně kupují jako pozornost nebo dekoraci vlastního obydlí. A tak byla zase objevena prostá krása ,,obyčejných" domácích zahradních kytek. Večer nařezaných a svázaných, aby časně ráno ještě orosené zářily v tržnici.

Díky pestrému sortimentu už není nutno zakládat speciální plantáž . Disponujeme nejrůznějšími matečními porosty trvalek, bylin, travin i dřevin, že postačí doplňovat jednoleté rostliny. Taková chryzantéma je využitelná k řezu květů, sklizni jednotlivých květů jako jedlé květy a rostlina poskytuje odnože k výrobě hrnkovaných sazenic. Z levandule mohu sbírat semena, stříhat stonky k řízkování, květy k sušení i vázání čerstvých kytic a jednotlivé voňavé kvítky mohou být ozdobou moučníků nebo součástí směsí pot-pouri. Mnoho květů nejrůznějších letniček lze užít k jídlu i do svěžího pugétu. A naše kytičky, každý týden čerstvé a s nápadem, těší hosty v několika táborských restauracích. Na další rozvoj se těším, protože, když to rozkvete......!

PĚSTOVÁNÍ TRVALEK

3. ledna 2015 v 15:41 | kořenářka |  AKTUÁLNÍ NABÍDKA E-SHOP

VLHKOMILNÁ PARTIE NAD JEZÍRKEM

JEDNODUCHÁ KONTEJNEROVNA


PŘÍPRAVA TRVALEK NA JARNÍ PRODEJNÍ VÝSTAVU


JARNÍ ALPINKOVÉ PROBOUZENÍ

ÚDOLÍ MLÝNCE ŽIJE DÁL

1. ledna 2015 v 17:07 | kořenářka |  Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA

V našem potoce uplynulo hodně vody od času, kdy byl přidán poslední článek. Byl to čas převratných změn, nástupu nových hospodářů s vlastními představami, záměry i prioritami. Čas práce na zaměření výroby, možná i zdánlivý odklon z aktivit, na které zrovna nestačily síly nebo peníze. Není divu, když třeba opravujete dům, na zahrádku dojde, teprve když dokončíte fasádu a rozeberete lešení. Tak je tomu i s Mlejnečkem.
30.ledna 2014 zemřela moje milovaná máma, prostý, vytrvalý, laskavý dělník, pilná hospodyně, rádce v těžkých chvílích s přirozenou inteligencí a obdivuhodným rozhledem i orientací v tzv ,,moderním" světě. Nejde to dosud bez slz, ale nutno žít dál.
Jen zdánlivě se vytratil původní záměr, se kterým byla Farma Mlýnec zakládána. Sen, ideál, pojímající vše živé i neživé v údolí, aby se obnovil jednolitý celek dávající lidem pocit odpovědnosti za své konání vůči předkům i potomkům na straně jedné i pocit bezpečí, naplnění a prostého štěstí na straně druhé.Vždyť co jsou tři roky proti věčnosti! Několik staletí trvající, jakoby nevýznamná ale trpělivá a cílevědomá dřina obyčejných neznámých, kteří se dávno rozpadli v prach, dala vzniknout tomu, co se nazývá ,,panenská příroda". Stalo se modou, investovat do hledání kořenů sestavením vlastního rodokmenu, rodinného ,,stromu života". Myslím ale, že snaha nebýt planou haluzí tohoto stromu spočívá také v úsilí o pokračování snahy ujít i reálně svůj vlastní kus této nelehké cesty užitečně. Přidat obrazně i ve skutečnosti novou střechu na rodném krovu, vlastních pár stromů v rodném sadu, aby zplození potomci měli názorný příklad a ideál naplněného života.
Nic naplat, čas letí. Člověk musí zestárnout k poznání, že čas je, alespoň prozatím, absolutně spravedlivý. Přidává mu vrásky, nemoci, až ho nakonec skloní k zániku. Aby udělal místo dalším, mladým, zdravým a krásným. Má však i moc hojit rány na těle i v duši. I ty největší šrámy duchovní bolesti umí přikrýt dobrodiním zapomnění.

TRŽNICE - NOVINKA STARÁ TISÍCE LET

27. ledna 2011 v 10:11 | kořenářka |  AKTUÁLNÍ NABÍDKA E-SHOP
Někteří historici tvrdí, že se společenské jevy střídají ve vlnách, zhruba 50 let trvajících. Že to vyplývá z toho jak jednotlivé generace hledají nový, lepší a modernější životní styl. Lze to prý doložit například dobou kolektivizace v komunistických zemích, cykly rozvoje a industrializace evropské společnosti a také rozvoje obchodu. Nicméně pouhých 20 let stačilo, aby se spotřebitelé v naší zemi nasytili uniformní nabídkou nejrůznějších super, hyper...-marketů. Rychle nalezli výhody i úskalí velkoprodeje. Venkov má jedinečnou šanci v tom, že se zákazníkovi zastesklo po čerstvých a originálních potravinách a po přímém kontaktu s pěstitelem či chovatelem.
Prodej potravin a řemeslných výrobků v tržnicích začal spolu se vznikem měst, tedy když se společnost rozdělila podle způsobu obživy.
Farmářské, řemeslné a zahradnické trhy znovu našly ve větší míře cestu do měst loni, dostaly kultivovanou podobu a jsou vesměs přijímány s nadšením. Také naše farma zde rychle získala stálé odběratele. Celý předchozí den trvá sklizeň a příprava, ráno za svítání křehké choulostivé bylinky, aby mohly být dobře vychlazeny a vydržely druhý den co nejdéle svěží. A k tomu co nejširší sortiment všeho, co dorostlo. Letos začneme, jakmile to počasí dovolí a bude co sklízet - první bylinky ve svazečcích i v květináčích a sazenice trvalek v kontejnerech

ŽIŽKOVO NÁMĚSTÍ V TÁBOŘE STŘEDA OD 6 DO 12 HODIN
Tržnice s dlouholetou tradicí, má svou milou atmosféru, kde téměř každý zná každého a lze zde nakoupit ovoce, zeleninu,med, květiny, bylinky, sazenice, ovocné stromky.Během posledních dvou let se rozšířilo na plochu celého náměstí a nakupující mají nebývalou možnost výběru. Skutečnost, že se k nám vracejí, svědčí, že jsme obstáli v konkurenci kvalitou našich výpěstků.

JAK JE VIDĚT NA DOBOVÉ FOTOGRAFII , TÁBORSKÉ HOSPODYŇKY SI ODJAKŽIVA POTRPĚLY NA ČERSTVÉ ZBOŽÍ A PRO PÁNY TO BYLA PŘÍLEŽITOST K SETKÁVÁNÍ - ŽIŽKOVO NÁMĚSTÍ V ROCE 1923:

SNÍMEK ZE STEJNÉHO MÍSTA Z LISTOPADU 2010 VYPADÁ OPUŠTĚNĚ, JAKO BY V TÁBOŘE ŽIVÁČKA NEBYLO. JE ALE TÉMĚŘ VYPRODÁNO, MLHA A PSÍ ZIMA ZROVNA MAMINKY S DĚTMI VEN NELÁKALA. NA JAŘE FOTOGRAFII VYMĚNÍME ZA LEPŠÍ.


PIARISTICKÉ NÁMĚSTÍ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH SOBOTA OD 6 DO 11 HODIN
Vyhlášená tržnice v centru Českých Budějovic, s velikou návštěvností prodávajících i kupujících. Spousta zeleniny, řezaných květin, lesních plodů, sazenic. Tržnice je v provozu také každý čtvrtek ve stejnou dobu, tento termín ale nemůžeme využít, nestačili bychom připravit zboží.

Obrázky: Fotografický atelier Šechtl a Voseček Tábor
archiv Farmy Mlýnec

EKOLOGIE ?

8. března 2010 v 8:12 | kořenářka
Díky nezodpovědnému užívání tohoto slova je pro spoustu lidí dávno prázdným pojmem. A taky není divu, téměř nic nás nenutí zříci se části svého pohodlí ve prospěch něčeho, co tak těžko ze své pozice ovlivníme. Ano, umíme už třídit odpad, užíváme šetrnější prostředky na praní a uklízení. S jakým pocitem se vracíme z denních nákupů, když jsme z města nebo z občasného pobíhání po úřadech, když jsme ze samoty, jako členové mojí rodiny?
První je ovzduší, v jakém žje většina městských lidí, pro moje nezvyklé plíce někdy téměř nedýchatelné.
S novým tisíciletím se naší společnosti otevřely zdánlivě nekonečné možnosti rozvoje a prosperity. Na čas lidé zapomněli, odkud vyšli. Vše, co nebylo v komunistických dobách dostupné, bylo najednou nadosah, nastal hon za ziskem, za krásnými věcmi. Bylo najednou nutné levně vyrábět a když to nešlo, co nejlevněji nakoupit a dovézt a potom jen a jen vydělávat.
Od nepaměti všechny změny ve společnosti nejdříve pocítili ti, kteří jsou spjati s půdou, sedláci a zahradníci. Každá společenská změna stojí peníze, změny ve společnosti jsou snáz přijímány, když se obecný lid může dobře najíst. I v nedávné minulosti se tak stalo. Přes četné chyby, poplatné komunistickému režimu, ale vyspělé produkční zemědělství bylo obětováno nové hospodářské situaci. Z objektů tehdejších velkovýrobních celků, které stačilo upravit, jsou sklady, dílny nebo ruiny. Na zelené louce se nyní staví objekty nové. Tisíce hektarů nejlepších polí zmizelo, protože bylo nutno stavět obrovské sklady, často pro zboží, které se mohlo daleko levněji a účelněji , chápáno z dlouhodobého hlediska na těchto polích vypěstovat a odchovat. Budoucí generace námi budou opovrhovat, jak hloupě jsme promarnili nerostná bohatství zbytečným převážením zboží napříč kontinenty, místo abychom je vyrobili na místě spotřeby. Zemědělství bylo záměrně degradováno, aby bylo možno levně nakupovat jeho produkty a draho prodávat.
A tak se dusíme, strádáme a nadáváme.
Zmítáme se v této době bezradností, společnost přišla o své veliké ideály, úpadek hospodářství prolezlého rakovinou korupce a mafiánských praktik zahnal slušné lidi zpět do jejich mikrosvětů.
Víte, kdo nám zůstal? Ten sedlák a zahradník. Pravda, oba občas smrdí hnojem. Málokdo ale pochybuje o tom, že růže, brambora a okurka jsou ušlechtilé rostliny. Všechny naše růže, okurky a brambory byly naším kompostovaným hnojem vždy nadšeny - tak to nemůže být nic špatného.
Až pojedete ze svých měst, všimněte si sídel sedláků a zahradníků, kteří nám zbyli. Celé dějiny národa jsou spjaty s půdou jako živitelkou. Až opadá nános civilizační špíny, zase všichni objevíme její pravou cenu .

Kudy k nám

18. února 2010 v 12:00 | kořenářka |  KUDY K NÁM , KONTAKT
Naše farma je vzdálena 25 km od Tábora, sjezd z dálnice na exitu Chotoviny
a 85km od Prahy, možno odbočit v Mezně a pokračovat do Střezimíře
Ve vesnici Sychrov vyznačuje tabule s logem odbočku k farmě, další na návsi pod kopcem ukáže cestu mezi zahradami. Informační tabulí a nezvykle modrým foliovníkem začíná naše malé království.

EWE CZ s.r.o.
Smrkov 10
391 33 Jistebnice
tel. 731 006 154

Další články


Kam dál