SLYŠ VELKÝ ZÁKON,TEN AŤ TVŮJ KROK ŘÍDÍ, BUĎ STRÁŽCEM STROMŮ, KVĚTŮ, ZVÍŘAT, LIDÍ.
A NETKNI SE JICH NEŠETRNOU DLANÍ, JEŽ Z NEZNALOSTI MNOHDY HRUBĚ ZRANÍ.

Mlejneček
VÍTEJTE V OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÉM ÚDOLÍ, KDE ŽIJEME A PRACUJEME
kořenářka
Žijeme v malém domečku na dně údolí, spíše soutěsky mezi lesy. Po deseti letech hospodaření na naší malé farmě jsme se konečně dočkali časů, že se na lidi jako jsme my nepohlíží jako na spolek bláznů, alespoň část společnosti dochází k poznání, že není udržitelný dosavadní kořistnický způsob života.

Březen 2010

EKOLOGIE ?

8. března 2010 v 8:12 | kořenářka
Díky nezodpovědnému užívání tohoto slova je pro spoustu lidí dávno prázdným pojmem. A taky není divu, téměř nic nás nenutí zříci se části svého pohodlí ve prospěch něčeho, co tak těžko ze své pozice ovlivníme. Ano, umíme už třídit odpad, užíváme šetrnější prostředky na praní a uklízení. S jakým pocitem se vracíme z denních nákupů, když jsme z města nebo z občasného pobíhání po úřadech, když jsme ze samoty, jako členové mojí rodiny?
První je ovzduší, v jakém žje většina městských lidí, pro moje nezvyklé plíce někdy téměř nedýchatelné.
S novým tisíciletím se naší společnosti otevřely zdánlivě nekonečné možnosti rozvoje a prosperity. Na čas lidé zapomněli, odkud vyšli. Vše, co nebylo v komunistických dobách dostupné, bylo najednou nadosah, nastal hon za ziskem, za krásnými věcmi. Bylo najednou nutné levně vyrábět a když to nešlo, co nejlevněji nakoupit a dovézt a potom jen a jen vydělávat.
Od nepaměti všechny změny ve společnosti nejdříve pocítili ti, kteří jsou spjati s půdou, sedláci a zahradníci. Každá společenská změna stojí peníze, změny ve společnosti jsou snáz přijímány, když se obecný lid může dobře najíst. I v nedávné minulosti se tak stalo. Přes četné chyby, poplatné komunistickému režimu, ale vyspělé produkční zemědělství bylo obětováno nové hospodářské situaci. Z objektů tehdejších velkovýrobních celků, které stačilo upravit, jsou sklady, dílny nebo ruiny. Na zelené louce se nyní staví objekty nové. Tisíce hektarů nejlepších polí zmizelo, protože bylo nutno stavět obrovské sklady, často pro zboží, které se mohlo daleko levněji a účelněji , chápáno z dlouhodobého hlediska na těchto polích vypěstovat a odchovat. Budoucí generace námi budou opovrhovat, jak hloupě jsme promarnili nerostná bohatství zbytečným převážením zboží napříč kontinenty, místo abychom je vyrobili na místě spotřeby. Zemědělství bylo záměrně degradováno, aby bylo možno levně nakupovat jeho produkty a draho prodávat.
A tak se dusíme, strádáme a nadáváme.
Zmítáme se v této době bezradností, společnost přišla o své veliké ideály, úpadek hospodářství prolezlého rakovinou korupce a mafiánských praktik zahnal slušné lidi zpět do jejich mikrosvětů.
Víte, kdo nám zůstal? Ten sedlák a zahradník. Pravda, oba občas smrdí hnojem. Málokdo ale pochybuje o tom, že růže, brambora a okurka jsou ušlechtilé rostliny. Všechny naše růže, okurky a brambory byly naším kompostovaným hnojem vždy nadšeny - tak to nemůže být nic špatného.
Až pojedete ze svých měst, všimněte si sídel sedláků a zahradníků, kteří nám zbyli. Celé dějiny národa jsou spjaty s půdou jako živitelkou. Až opadá nános civilizační špíny, zase všichni objevíme její pravou cenu .