SLYŠ VELKÝ ZÁKON,TEN AŤ TVŮJ KROK ŘÍDÍ, BUĎ STRÁŽCEM STROMŮ, KVĚTŮ, ZVÍŘAT, LIDÍ.
A NETKNI SE JICH NEŠETRNOU DLANÍ, JEŽ Z NEZNALOSTI MNOHDY HRUBĚ ZRANÍ.

Mlejneček
VÍTEJTE V OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÉM ÚDOLÍ, KDE ŽIJEME A PRACUJEME
kořenářka
Žijeme v malém domečku na dně údolí, spíše soutěsky mezi lesy. Po deseti letech hospodaření na naší malé farmě jsme se konečně dočkali časů, že se na lidi jako jsme my nepohlíží jako na spolek bláznů, alespoň část společnosti dochází k poznání, že není udržitelný dosavadní kořistnický způsob života.

ÚDOLÍ MLÝNCE ŽIJE DÁL

1. ledna 2015 v 17:07 | kořenářka |  Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA

V našem potoce uplynulo hodně vody od času, kdy byl přidán poslední článek. Byl to čas převratných změn, nástupu nových hospodářů s vlastními představami, záměry i prioritami. Čas práce na zaměření výroby, možná i zdánlivý odklon z aktivit, na které zrovna nestačily síly nebo peníze. Není divu, když třeba opravujete dům, na zahrádku dojde, teprve když dokončíte fasádu a rozeberete lešení. Tak je tomu i s Mlejnečkem.
30.ledna 2014 zemřela moje milovaná máma, prostý, vytrvalý, laskavý dělník, pilná hospodyně, rádce v těžkých chvílích s přirozenou inteligencí a obdivuhodným rozhledem i orientací v tzv ,,moderním" světě. Nejde to dosud bez slz, ale nutno žít dál.
Jen zdánlivě se vytratil původní záměr, se kterým byla Farma Mlýnec zakládána. Sen, ideál, pojímající vše živé i neživé v údolí, aby se obnovil jednolitý celek dávající lidem pocit odpovědnosti za své konání vůči předkům i potomkům na straně jedné i pocit bezpečí, naplnění a prostého štěstí na straně druhé.Vždyť co jsou tři roky proti věčnosti! Několik staletí trvající, jakoby nevýznamná ale trpělivá a cílevědomá dřina obyčejných neznámých, kteří se dávno rozpadli v prach, dala vzniknout tomu, co se nazývá ,,panenská příroda". Stalo se modou, investovat do hledání kořenů sestavením vlastního rodokmenu, rodinného ,,stromu života". Myslím ale, že snaha nebýt planou haluzí tohoto stromu spočívá také v úsilí o pokračování snahy ujít i reálně svůj vlastní kus této nelehké cesty užitečně. Přidat obrazně i ve skutečnosti novou střechu na rodném krovu, vlastních pár stromů v rodném sadu, aby zplození potomci měli názorný příklad a ideál naplněného života.
Nic naplat, čas letí. Člověk musí zestárnout k poznání, že čas je, alespoň prozatím, absolutně spravedlivý. Přidává mu vrásky, nemoci, až ho nakonec skloní k zániku. Aby udělal místo dalším, mladým, zdravým a krásným. Má však i moc hojit rány na těle i v duši. I ty největší šrámy duchovní bolesti umí přikrýt dobrodiním zapomnění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama