SLYŠ VELKÝ ZÁKON,TEN AŤ TVŮJ KROK ŘÍDÍ, BUĎ STRÁŽCEM STROMŮ, KVĚTŮ, ZVÍŘAT, LIDÍ.
A NETKNI SE JICH NEŠETRNOU DLANÍ, JEŽ Z NEZNALOSTI MNOHDY HRUBĚ ZRANÍ.

Mlejneček
VÍTEJTE V OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÉM ÚDOLÍ, KDE ŽIJEME A PRACUJEME
kořenářka
Žijeme v malém domečku na dně údolí, spíše soutěsky mezi lesy. Po deseti letech hospodaření na naší malé farmě jsme se konečně dočkali časů, že se na lidi jako jsme my nepohlíží jako na spolek bláznů, alespoň část společnosti dochází k poznání, že není udržitelný dosavadní kořistnický způsob života.

Únor 2015

CESTY A CESTIČKY

9. února 2015 v 18:47 | kořenářka |  Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA
,,Ale co tu chceš lidem ukazovat ?? Na český venkov se nejezdí, nic tu není. Ani pořádnou cestu nemáš !" No jo, no. Léta si poroučím myslet na ohraný příběh o Evropanovi, co přijel pozdě na Divoký Západ a zbyl na něj kus skály plný jedovatých hadů. Tak je začal chytat a vybudoval nakonec obrovskou továrnu na léčiva z hadího jedu. Žádnou továrnu, žádné davy výletníků, žádný turistický průmysl. Na to, aby šli lidi na procházku údolím, je cesta akorát. Potok hraje písničku podle nálady počasí, jen na chvilku usednout do trávy a poslouchat. A co tak stačí dvouletému prckovi, aby byl u vytržení, třeba minižába na cestě.
Čas od času se dostávám do diskuse s návštěvníky, jak by měla vypadat udržovaná a zdravá krajina. Nás, co si pamatujeme ruční ošetřování polí a luk, je už moc málo a současný řadový sedlák má jiné priority než vysečené meze, spravené polní cesty a uklizené břehy potoků. Když zavzpomínám, že každá hrst trávy měla cenu, vyřezaná klest se nepálila, ale zužitkovala, nejspíš si pomyslí o zapšklé babě. Já si taky trní v otýpkách domů nenosím a při pálení lituju mušky a broučky. Když to jde, našlapu větvičky mezi kmeny olší nebo je schovám někde v remízku. A tak nestavíme hmyzí hotely, v hromádkách se i včely samotářky vylíhnou. Letos je rok mokřadů. Jenže já pamatuju čas udržovaných stružek na vlhkých loukách, které ústily do rybníčků často ne větších než žabí louže. Však celé letní noci rámusily skřehotáním a louky unesly sekáče i povozy při senoseči. Ruční kosení dalo víc práce, seno lépe schlo, když tráva vykvetla a uzrála, pastvu měly včely i motýli. Veliká, veliká škoda, že už na to není čas, nynější systém ochrany přírody se snaží, jen to nevypadá hezky, ježící se stařina není to, co bývalo v původní udržované krajině.
Přibývá ale znovu alejí v krajině. Taky jsme si jednu pořídili. Lemuje sice jen jednu stranu polní cesty, která tvoří hranici farmy, ale je už krásná a užitečná. Vysázeli jsme skoro padesátku stromků Švestky domácí. Větve jsou obaleny květními pupeny, pokud květy na jaře nezničí mráz, určitě alespoň ochutnáme.
Kousek cesty údolím jsme pospravili vlastními silami, krásný taras z obřích balvanů hostí ještěrky a mravence, znovu v něm kvetou slzičky a zvonečky, cesta vedle dostala kamenný lem a drť ke zpevnění prorostla nízkou trávou, přesně pro cyklisty. A v zimě k procházce s vnoučaty, třeba.
Než se cesta údolní nivou setká u lávky s cestou příjezdovou, dá to ještě dost práce. Drobné pramínky touží po stružce, která by je pustila do potoka. Aby se nemusely rozlévat ve vyježděných kolejích, dostane se jim brzy vypažení do úzké rýhy a zasypání štěrkem. Ne, nechci budovat park, toužím jen po tom obrazu, který si pamatuji z dětství.
Podle mapy lze navštívit farmu i biozahradnictví, mám radost, že nám obec vyspravila cestu, lze po ní docela dobře dojet i autem, v létě určitě. Tím se uzavírá okruh, který lze využít k procházce a na každém kroku objevit něco zajímavého. Mým snem je uvítat návštěvníka, nabídnout občerstvení, předvést a vysvětlit hospodaření, pochlubit se úspěchy i jaké nezdary nás potkávají. A nabídnout vlastní výrobky ke koupi, přidat třeba kytičku do vázy.

ZAJÍMAVÉ BYLINKY K JÍDLU

7. února 2015 v 7:38 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ
Je jich spousta, přidávat budu, jak vyfotím.
JITROCEL HERBA STELLA, botanicky Plantago coronopus, se někde nazývá Minutaria. Nenáročná rostlinka pochází z hor Balkánu, přežívající i ve skalních spárách a sutích. Kulturní forma Herba Stella vznikla výběrem rostlin s cílem, aby poskytovaly v zahradních podmínkách co nejvíc křehkých, dužnatých listů s nasládlou chutí podobnou kukuřičným klasům. Je vítána vitariány, protože obsahuje dostatek vlákniny a kyseliny listové díky množství chlorofylu, narozdíl od silně prošlechtěných zelenin. V živné půdě lze od časného jara do zámrzu sklízet atraktivní zubaté listy do nejrůznějších salátů i ke zdobení. Není napadána dřepčíky jako podobné brukvovité rostliny. Nejkřehčí lístky mají mladé semenáčky. Nebývá o ně nouze, zároveň s listy rostou i klásky s květy a vypadává z nich množství semen, která brzy klíčí.
ČTYŘBOČ ROZLOŽENÁ, botanicky Tetragonia tetragonoides, je známější pod názvem NOVOZÉLANDSKÝ ŠPENÁT. Jeho vlastí je pobřeží Austrálie a Nového Zélandu. Třebaže je to opravdu teplomilná rostlina, lze i v našich drsných podmínkách získat slušnou úrodu. Veliká současná poptávka po špenátových bylinách nás nutí zkoumat a kombinovat rostliny hlavně pro nepříjemný fakt, že klasický špenát neposkytuje během léta listy, protože kvete, tvoří semena a pak odumírá. Až koncem července jej lze znovu vysít k podzimní sklizni. Novozélandským špenátem lze tuto mezeru vyplnit. Mohutná rostlina s plazivými výhony potřebuje k dobrému růstu teplo, úrodnou půdu dobře zásobenou živinami a dostatek vláhy. V chudé a suché půdě listy žloutnou a hořknou. Je výhodné předpěstovat sazenice, protože zpočátku je růst pomalý. Do volné půdy může, když mine hrozba jarních mrazíků. Po seříznutí vrcholu rostlina rychle větví a v příznivých podmínkách poskytuje množství tmavě zelených, křehkých, dužnatých listů. V paždí každého se tvoří nenápadné kvítky a nakonec velká čtyřboká semena. Druhým rokem dobře, ale dosti pozdě klíčí, proto je výhodné předpěstování. Sklizené listy lze použít jako salát i špenát, hodí se i k zmrazování
KOPŘIVA DVOUDOMÁ, botanicky Urtica dioica. Lze konstatovat, že jarní mladé výhonky doznávají stále větší obliby, zvláště před Velikonočními svátky. Městská hospodyně nemívá za humny čisté, pejsky nepočůrané kopřivy. Poptávka v tržnici většinou převyšuje moje možnosti. Sklizeň nejde nejrychleji, vrchovatý dvanáctilitrový kbelík obsahuje zhruba kilo výhonků. Omelety, bramboráky, nádivky, zvláště ta pravá velikonoční by na jaře nebyly to pravé kopřivové bez kopřiv. Trochu odrostlé poskytnou surovinu na nejhodnotnější špenát. Čajová směs pomůže při známé únavě hlavně schopností čistit organismus od nahromaděných toxinů. Zde však nutno podotknout, že se nic nesmí přehánět a právě kopřivovou kůru nutno přerušit nejpozději po čtrnácti dnech. Při dlouhodobém, nerozumném užívání hrozí odvápňování kostí, mohly by se i probudit buňky zhoubného bujení. Jarní příroda ale nabízí tolik možností zdravého mlsání, že se v nich pár bramboráků ztratí.

ÚRODA V PŘEDJAŘÍ

5. února 2015 v 19:49 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ
Při pohledu na bedničky nejrůznějších jarních natí a salátových bylinek málokoho napadne, jak složitá byla cesta k jejich sklizni. To, co bez problémů samo naroste v několika málo rostlinách, stává se často pěstitelským oříškem, když je třeba dosáhnout pravidelné, dlouhodobé sklizně kvalitních výpěstků vzhledem, chutí, množstvím i cenou konkurenceschopných s tím, co zákazník zná z regálů supermarketů. Když chce pěstitel nabízet i restauracím, čeká se od něj kvalita a pravidelnost, musí být spolehnutí, že sjednaná dodávka bude k dispozici dle dohody. Při vyšší ceně za bioprodukt je samozřejmostí bezvadný vzhled a standartní trvanlivost. A než se to všechno vyladí, trvá to docela dlouho, ale pro nás je to cesta kupředu.
Abychom mohli v předjaří co nedřív sklízet a prodávat, starat se musíme už v pozdním létě.
KOZLÍČEK POLNÍČEK, nenáročná rostlinka s typickou vůní a oříškovou chutí. Polníček, je vděčný za lehčí, mírně vlhkou půdu ve staré síle - hnojení čerstvou mrvou se mu moc nelíbí. Dobře roste i v polostínu. Sklizeň se dá rozložit, když máme trochu polníčku v pařeništi, trochu zakryjeme textilií a zbytek roste ve volné půdě. Na teplo reaguje bylinka rychlým růstem, koncem května vykvétá bledě modrými kvítky. Sama se vysévá poměrně velikými semeny. Mladé rostlinky se pak objevují koncem srpna. Nové lístky poskytne v říjnu a listopadu a bezpečně přezimuje. Slimákům moc nechutná. Nevykvetlé výhonky poskytují chutný lehký salát s dietetickými účinky.
KORIANDR SETÝ, pěstovaný ke sklizni čerstvých listů je na jaře a v létě opravdovým pěstitelským oříškem. Velice rychle vykvétá, ztrácí tím vůni a znalci jej odmítají. Teprve podzimní výsev, kdy rostlina pociťuje úbytek slunečního svitu a blížící se zima způsobí, že vyrůstá množství křehkých listů jako peřinka před mrazy. Bylinka už vůbec nechce kvést, to až na jaře. Porost lze zakrýt a při oblevě sklízet celou zimu. A pak znovu a znovu vysévat. Koriandr se též nazývá čínská petržel a čínská, vietnamská, indická, ruská a ukrajinská komunita jej jako naši naťovou petrželku opravdu používá. V orientální kuchyni jsou semena a listy nedílnou součástí karí směsí k ochucení pokrmů z rýže, masa, zeleniny a luštěnin. Bylinka ulehčuje trávení, čistí krev a příznivě působí na sliznice v trávicím systému.
KERBLÍK TŘEBULE, méně známá bylinka s jemnými členitými listy se svým životním cyklem trochu podobají koriandru. Stejně jako on se vyznačuje krátkověkostí, rychlým vykvétáním za dlouhého dne, ochotně se přesévá. Semena brzy klíčí, ale o stálou zásobu kvalitní nati třeba neustále pečovat, kvetoucí rostlina je bezcenná. Líbí se mu v polostínu, v lehčí, živné, mírně vlhké půdě. Od výrazného orientálního koriandru se liší delikátní chutí a vůní se stopou lékořice, je oblíben zvláště v kuchyni francouzské, v salátech, omáčkách, marinádách, drůbežích i rybích pokrmech. zásadně se přidává do hotových jídel, varem by se aroma ztratilo. Zlepšuje trávení a podporuje látkovou výměnu.
BATOLKA PROROSTLÁ, u nás téměř neznámá bylinka se někdy nazývá jako zimní portulák nebo hornický salát. Pochází ze Severní Ameriky a je zcela mrazuvzdorná a nenáročná. Ve své domovině tvoří spodní patro řídkých listnatých lesů a z toho lze odvodit požadavky na stanoviště. Nejlépe roste v mírném polostínu a lehčí vlahé půdě. Pod ochranou pařeniště lze lístky sklízet celou zimu ale rychle roste na jaře. Jsou jemné chuti připomínající ledový salát nebo špenát. Koncem května vykvétají v mističkovitých listech drobné bílé kvítky, které jakoby lístky prorůstají, odtud neobvyklý název. Lze je také použít k jídlu nebo zdobení pokrmů. Batolka se sama přesévá a semenáčky se objevují během září a října.

ROKETA, RUKOLA A KŘEZ

4. února 2015 v 20:47 | kořenářka |  BIOZAHRADNICTVÍ
Kdo by neznal knihu pana profesora Eduarda Štorcha Lovci mamutů? Kde i primitivní, na lovné zvěři závislí lidé potřebovali k zažívání rostliny. Nejrůznější merlíky, řeřichy, aromatické hluchavkovité rostliny pomáhaly ke strávení množství masa v době hojnosti, a k utišení krutého hladu, když nebylo. Záměrné pěstování bylin s dietetickými vlastnostmi provází lidstvo od počátků zemědělství.
Podivuhodnou rozmanitost vidíme v rodu brukvovitých - křížatých rostlin. Ze Středomoří pocházejí dva zástupci podobní naší domácí hořčici - rukoly, rokety. Znali je již staří Římané. Zdá se, že planě rostoucí na jihu Moravy a Slovenska přinesla jejich vojska do svých pevností.
ROKETA SETÁ, botanicky Eruca sativa, je jednoletá, krátkověká rostlina. Vysetá na podzim dobře přezimuje třeba v pařeništi, brzy v předjaří klíčí, jakmile se půda trochu prohřeje. Dobře roste v kvalitní půdě s přiměřenou zálivkou, aby byly rostlinky křehké, ale nezahnívaly. Nejchutnější jsou mladé semenáčky s jedním až třemi pravými lístky, takzvaná BABY RUCOLA. Sejeme ji poměrně hustě a sklízíme postupným protrháváním. Zbylé, jakoby přerostlé listy podobné pampeliškovým řežeme a svazkujeme, dokud rostliny nevykvetou. To nikdy moc dlouho netrvá a v té době už musí být další výsev schopen poskytovat nové Baby rukolky. Aby se mohli zákazníci lépe orientovat, nazvali jsme ji RUKOLOU JEMNOU
KŘEZ ÚZKOLISTÝ, botanicky Diplotaxis tenuifolia, je známější mezi zákazníky supermarketů než jednoletá rukola, možná proto, že lístky nejsou tak křehké a náchylné k pomačkání. Když jsme začínali s pěstováním, nikdo netušil, že obchodní název RUKOLA zahrnuje rostliny Roketa a Křez.
Křez úzkolistý je vytrvalá rostlina s mohutnými kořeny a podlouhlými listy podobnými pampelišce. Miluje živnou půdu jako všechny brukvovité rostliny, dostatek vláhy, aby bylo dost jemné nati. Během léta je třeba odstraňovat stonky s poupaty, pokud je nestačíme sníst. Jsou jemné chuti a čerstvě rozkvetlé žluté květy mohou zdobit saláty a chuťovky. Po odkvětu se objeví šešule, obsahují semena drobnější než mák a ochotně klíčí. Ostrá Dijonská hořčice se vyrábí právě z nich. Přes výraznou chuť je bylina oblíbenější, pro přehlednost jsme ji nazvali RUKOLOU OSTROU.

PRODEJ ZE DVORA

1. února 2015 v 6:42 | kořenářka |  AKTUÁLNÍ NABÍDKA E-SHOP

Není tomu tak dlouho, co propukl boom nejrůznějších farmářských tržnic. Státní správa ve snaze podpořit lokální prodej vyhlásila poměrně velkorysý dotační program. Reagovali na něj jednotlivci i správy mnohých měst. S odstupem času lze říci, že rychle skončili nejrůznější spekulanti,někdy bohužel i poctivci, kteří neodhadli a nenalezli lokality s obyvateli koupěschopnými a koupě ochotnými. Tam, kde správci vytrvali a překonali nástrahy, vznikla či obnovila se tradice nejpřirozenější formy prodeje produktů okolních sedláků, zahradníků, zpracovatelů a řemeslníků. Zároveň doznala rozvoje i městská tržiště provozovaná odedávna. Obecně lze říci, že se nebývale zvýšilo povědomí o hospodaření místních pěstitelů, chovatelů, drobných výrobců. Zájem o lokální prodej znatelně podporuje obnovu dalších hospodářství. Přibývá tak usedlostí, které ochotně vítají návštěvníky a nakupující přímo na statku, zahradě či dílně.

Údolí Mlýnce je odlehlou končinou, pro obyvatele měst je obtížné dojíždět za nákupem tak daleko. Uvítali jsme rozvoj tržnic,nalezli okruh stálých odběratelů, dosud jsme a doufejme, že nadále budeme dodavateli našich specialit táborským maminkám, vyznavačům zdravé výživy i majitelům nejrůzněších barů, cukráren a restaurací hojně navštěvovaného historického jádra města Tábora. Středeční tržnice na starobylém Žižkově náměstí s opravenými budovami je plná zeleniny, ovoce, sazenic květin, stánků s pečivem, kořením i výrobky mléčnými a masnými. Stala se opět místem setkávání a novodobé kultury.
Neopustíme tedy středeční cestu do civilizace, ale víkend chceme otevřít návštěvníkům biozahrady a celého toho našeho milovaného údolí. Pomalu, pomalinku navracíme zpět celý sytém soběstačného hospodaření. Drsné podnebí, málo úrodná půda a utváření terénu není nejvhodnější k pěstování teplomilných kultur bylin a zeleniny. Naučili jsme se časem přelstít podhorskou polohu umístěním zahradnictví na pozemku, který je přirozenou sluneční pastí. Okolní terasy kumulují sluneční záření a políčko má klima jaksi o 200 výškových metrů níže. Další z nouze ctností je jedinečné aroma bylin a zeleného koření. Proto je ceněno a vyhledáváno. Otevíráme letošním rokem celé hospodaření Mlýnce s prohlídkou zahrady i jedinečně zachovalé přírody po staletí citlivě upravované předky. Postupná obnova údolní nivy se vstavačovými loukami, úprava cest i meandrujícího potoka vybízí k poklidné procházce údolím i prohlídce usedlosti se selskou zahrádkou a drobnými chovnými zvířaty kolem.
Připravujeme rekonstrukci chovných prostor pro drůbež. Je to u nás velká romantika, ta samota mezi lesy. Útočiště tu však nalézají nejrůznější predátoři, lišky, kuny, tchoři i lasičky. Objevil se tu i rys, poznali jsme to podle způsobu, jak okousal jehně, které usmrtil. A tak slepičky, perličky i kachny dostanou voliéru i shora krytou proti útokům jestřábů a káňat. Měli jsme loni nemálo nepříjemností, když jsme nemohli dodat slíbená vajíčka.