SLYŠ VELKÝ ZÁKON,TEN AŤ TVŮJ KROK ŘÍDÍ, BUĎ STRÁŽCEM STROMŮ, KVĚTŮ, ZVÍŘAT, LIDÍ.
A NETKNI SE JICH NEŠETRNOU DLANÍ, JEŽ Z NEZNALOSTI MNOHDY HRUBĚ ZRANÍ.

Mlejneček
VÍTEJTE V OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÉM ÚDOLÍ, KDE ŽIJEME A PRACUJEME
kořenářka
Žijeme v malém domečku na dně údolí, spíše soutěsky mezi lesy. Po deseti letech hospodaření na naší malé farmě jsme se konečně dočkali časů, že se na lidi jako jsme my nepohlíží jako na spolek bláznů, alespoň část společnosti dochází k poznání, že není udržitelný dosavadní kořistnický způsob života.

CESTY A CESTIČKY

9. února 2015 v 18:47 | kořenářka |  Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA
,,Ale co tu chceš lidem ukazovat ?? Na český venkov se nejezdí, nic tu není. Ani pořádnou cestu nemáš !" No jo, no. Léta si poroučím myslet na ohraný příběh o Evropanovi, co přijel pozdě na Divoký Západ a zbyl na něj kus skály plný jedovatých hadů. Tak je začal chytat a vybudoval nakonec obrovskou továrnu na léčiva z hadího jedu. Žádnou továrnu, žádné davy výletníků, žádný turistický průmysl. Na to, aby šli lidi na procházku údolím, je cesta akorát. Potok hraje písničku podle nálady počasí, jen na chvilku usednout do trávy a poslouchat. A co tak stačí dvouletému prckovi, aby byl u vytržení, třeba minižába na cestě.
Čas od času se dostávám do diskuse s návštěvníky, jak by měla vypadat udržovaná a zdravá krajina. Nás, co si pamatujeme ruční ošetřování polí a luk, je už moc málo a současný řadový sedlák má jiné priority než vysečené meze, spravené polní cesty a uklizené břehy potoků. Když zavzpomínám, že každá hrst trávy měla cenu, vyřezaná klest se nepálila, ale zužitkovala, nejspíš si pomyslí o zapšklé babě. Já si taky trní v otýpkách domů nenosím a při pálení lituju mušky a broučky. Když to jde, našlapu větvičky mezi kmeny olší nebo je schovám někde v remízku. A tak nestavíme hmyzí hotely, v hromádkách se i včely samotářky vylíhnou. Letos je rok mokřadů. Jenže já pamatuju čas udržovaných stružek na vlhkých loukách, které ústily do rybníčků často ne větších než žabí louže. Však celé letní noci rámusily skřehotáním a louky unesly sekáče i povozy při senoseči. Ruční kosení dalo víc práce, seno lépe schlo, když tráva vykvetla a uzrála, pastvu měly včely i motýli. Veliká, veliká škoda, že už na to není čas, nynější systém ochrany přírody se snaží, jen to nevypadá hezky, ježící se stařina není to, co bývalo v původní udržované krajině.
Přibývá ale znovu alejí v krajině. Taky jsme si jednu pořídili. Lemuje sice jen jednu stranu polní cesty, která tvoří hranici farmy, ale je už krásná a užitečná. Vysázeli jsme skoro padesátku stromků Švestky domácí. Větve jsou obaleny květními pupeny, pokud květy na jaře nezničí mráz, určitě alespoň ochutnáme.
Kousek cesty údolím jsme pospravili vlastními silami, krásný taras z obřích balvanů hostí ještěrky a mravence, znovu v něm kvetou slzičky a zvonečky, cesta vedle dostala kamenný lem a drť ke zpevnění prorostla nízkou trávou, přesně pro cyklisty. A v zimě k procházce s vnoučaty, třeba.
Než se cesta údolní nivou setká u lávky s cestou příjezdovou, dá to ještě dost práce. Drobné pramínky touží po stružce, která by je pustila do potoka. Aby se nemusely rozlévat ve vyježděných kolejích, dostane se jim brzy vypažení do úzké rýhy a zasypání štěrkem. Ne, nechci budovat park, toužím jen po tom obrazu, který si pamatuji z dětství.
Podle mapy lze navštívit farmu i biozahradnictví, mám radost, že nám obec vyspravila cestu, lze po ní docela dobře dojet i autem, v létě určitě. Tím se uzavírá okruh, který lze využít k procházce a na každém kroku objevit něco zajímavého. Mým snem je uvítat návštěvníka, nabídnout občerstvení, předvést a vysvětlit hospodaření, pochlubit se úspěchy i jaké nezdary nás potkávají. A nabídnout vlastní výrobky ke koupi, přidat třeba kytičku do vázy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama