SLYŠ VELKÝ ZÁKON,TEN AŤ TVŮJ KROK ŘÍDÍ, BUĎ STRÁŽCEM STROMŮ, KVĚTŮ, ZVÍŘAT, LIDÍ.
A NETKNI SE JICH NEŠETRNOU DLANÍ, JEŽ Z NEZNALOSTI MNOHDY HRUBĚ ZRANÍ.

Mlejneček
VÍTEJTE V OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÉM ÚDOLÍ, KDE ŽIJEME A PRACUJEME
kořenářka
Žijeme v malém domečku na dně údolí, spíše soutěsky mezi lesy. Po deseti letech hospodaření na naší malé farmě jsme se konečně dočkali časů, že se na lidi jako jsme my nepohlíží jako na spolek bláznů, alespoň část společnosti dochází k poznání, že není udržitelný dosavadní kořistnický způsob života.

BIOZAHRADNICTVÍ

ZAJÍMAVÉ BYLINKY K JÍDLU

7. února 2015 v 7:38 | kořenářka
Je jich spousta, přidávat budu, jak vyfotím.
JITROCEL HERBA STELLA, botanicky Plantago coronopus, se někde nazývá Minutaria. Nenáročná rostlinka pochází z hor Balkánu, přežívající i ve skalních spárách a sutích. Kulturní forma Herba Stella vznikla výběrem rostlin s cílem, aby poskytovaly v zahradních podmínkách co nejvíc křehkých, dužnatých listů s nasládlou chutí podobnou kukuřičným klasům. Je vítána vitariány, protože obsahuje dostatek vlákniny a kyseliny listové díky množství chlorofylu, narozdíl od silně prošlechtěných zelenin. V živné půdě lze od časného jara do zámrzu sklízet atraktivní zubaté listy do nejrůznějších salátů i ke zdobení. Není napadána dřepčíky jako podobné brukvovité rostliny. Nejkřehčí lístky mají mladé semenáčky. Nebývá o ně nouze, zároveň s listy rostou i klásky s květy a vypadává z nich množství semen, která brzy klíčí.
ČTYŘBOČ ROZLOŽENÁ, botanicky Tetragonia tetragonoides, je známější pod názvem NOVOZÉLANDSKÝ ŠPENÁT. Jeho vlastí je pobřeží Austrálie a Nového Zélandu. Třebaže je to opravdu teplomilná rostlina, lze i v našich drsných podmínkách získat slušnou úrodu. Veliká současná poptávka po špenátových bylinách nás nutí zkoumat a kombinovat rostliny hlavně pro nepříjemný fakt, že klasický špenát neposkytuje během léta listy, protože kvete, tvoří semena a pak odumírá. Až koncem července jej lze znovu vysít k podzimní sklizni. Novozélandským špenátem lze tuto mezeru vyplnit. Mohutná rostlina s plazivými výhony potřebuje k dobrému růstu teplo, úrodnou půdu dobře zásobenou živinami a dostatek vláhy. V chudé a suché půdě listy žloutnou a hořknou. Je výhodné předpěstovat sazenice, protože zpočátku je růst pomalý. Do volné půdy může, když mine hrozba jarních mrazíků. Po seříznutí vrcholu rostlina rychle větví a v příznivých podmínkách poskytuje množství tmavě zelených, křehkých, dužnatých listů. V paždí každého se tvoří nenápadné kvítky a nakonec velká čtyřboká semena. Druhým rokem dobře, ale dosti pozdě klíčí, proto je výhodné předpěstování. Sklizené listy lze použít jako salát i špenát, hodí se i k zmrazování
KOPŘIVA DVOUDOMÁ, botanicky Urtica dioica. Lze konstatovat, že jarní mladé výhonky doznávají stále větší obliby, zvláště před Velikonočními svátky. Městská hospodyně nemívá za humny čisté, pejsky nepočůrané kopřivy. Poptávka v tržnici většinou převyšuje moje možnosti. Sklizeň nejde nejrychleji, vrchovatý dvanáctilitrový kbelík obsahuje zhruba kilo výhonků. Omelety, bramboráky, nádivky, zvláště ta pravá velikonoční by na jaře nebyly to pravé kopřivové bez kopřiv. Trochu odrostlé poskytnou surovinu na nejhodnotnější špenát. Čajová směs pomůže při známé únavě hlavně schopností čistit organismus od nahromaděných toxinů. Zde však nutno podotknout, že se nic nesmí přehánět a právě kopřivovou kůru nutno přerušit nejpozději po čtrnácti dnech. Při dlouhodobém, nerozumném užívání hrozí odvápňování kostí, mohly by se i probudit buňky zhoubného bujení. Jarní příroda ale nabízí tolik možností zdravého mlsání, že se v nich pár bramboráků ztratí.

ÚRODA V PŘEDJAŘÍ

5. února 2015 v 19:49 | kořenářka
Při pohledu na bedničky nejrůznějších jarních natí a salátových bylinek málokoho napadne, jak složitá byla cesta k jejich sklizni. To, co bez problémů samo naroste v několika málo rostlinách, stává se často pěstitelským oříškem, když je třeba dosáhnout pravidelné, dlouhodobé sklizně kvalitních výpěstků vzhledem, chutí, množstvím i cenou konkurenceschopných s tím, co zákazník zná z regálů supermarketů. Když chce pěstitel nabízet i restauracím, čeká se od něj kvalita a pravidelnost, musí být spolehnutí, že sjednaná dodávka bude k dispozici dle dohody. Při vyšší ceně za bioprodukt je samozřejmostí bezvadný vzhled a standartní trvanlivost. A než se to všechno vyladí, trvá to docela dlouho, ale pro nás je to cesta kupředu.
Abychom mohli v předjaří co nedřív sklízet a prodávat, starat se musíme už v pozdním létě.
KOZLÍČEK POLNÍČEK, nenáročná rostlinka s typickou vůní a oříškovou chutí. Polníček, je vděčný za lehčí, mírně vlhkou půdu ve staré síle - hnojení čerstvou mrvou se mu moc nelíbí. Dobře roste i v polostínu. Sklizeň se dá rozložit, když máme trochu polníčku v pařeništi, trochu zakryjeme textilií a zbytek roste ve volné půdě. Na teplo reaguje bylinka rychlým růstem, koncem května vykvétá bledě modrými kvítky. Sama se vysévá poměrně velikými semeny. Mladé rostlinky se pak objevují koncem srpna. Nové lístky poskytne v říjnu a listopadu a bezpečně přezimuje. Slimákům moc nechutná. Nevykvetlé výhonky poskytují chutný lehký salát s dietetickými účinky.
KORIANDR SETÝ, pěstovaný ke sklizni čerstvých listů je na jaře a v létě opravdovým pěstitelským oříškem. Velice rychle vykvétá, ztrácí tím vůni a znalci jej odmítají. Teprve podzimní výsev, kdy rostlina pociťuje úbytek slunečního svitu a blížící se zima způsobí, že vyrůstá množství křehkých listů jako peřinka před mrazy. Bylinka už vůbec nechce kvést, to až na jaře. Porost lze zakrýt a při oblevě sklízet celou zimu. A pak znovu a znovu vysévat. Koriandr se též nazývá čínská petržel a čínská, vietnamská, indická, ruská a ukrajinská komunita jej jako naši naťovou petrželku opravdu používá. V orientální kuchyni jsou semena a listy nedílnou součástí karí směsí k ochucení pokrmů z rýže, masa, zeleniny a luštěnin. Bylinka ulehčuje trávení, čistí krev a příznivě působí na sliznice v trávicím systému.
KERBLÍK TŘEBULE, méně známá bylinka s jemnými členitými listy se svým životním cyklem trochu podobají koriandru. Stejně jako on se vyznačuje krátkověkostí, rychlým vykvétáním za dlouhého dne, ochotně se přesévá. Semena brzy klíčí, ale o stálou zásobu kvalitní nati třeba neustále pečovat, kvetoucí rostlina je bezcenná. Líbí se mu v polostínu, v lehčí, živné, mírně vlhké půdě. Od výrazného orientálního koriandru se liší delikátní chutí a vůní se stopou lékořice, je oblíben zvláště v kuchyni francouzské, v salátech, omáčkách, marinádách, drůbežích i rybích pokrmech. zásadně se přidává do hotových jídel, varem by se aroma ztratilo. Zlepšuje trávení a podporuje látkovou výměnu.
BATOLKA PROROSTLÁ, u nás téměř neznámá bylinka se někdy nazývá jako zimní portulák nebo hornický salát. Pochází ze Severní Ameriky a je zcela mrazuvzdorná a nenáročná. Ve své domovině tvoří spodní patro řídkých listnatých lesů a z toho lze odvodit požadavky na stanoviště. Nejlépe roste v mírném polostínu a lehčí vlahé půdě. Pod ochranou pařeniště lze lístky sklízet celou zimu ale rychle roste na jaře. Jsou jemné chuti připomínající ledový salát nebo špenát. Koncem května vykvétají v mističkovitých listech drobné bílé kvítky, které jakoby lístky prorůstají, odtud neobvyklý název. Lze je také použít k jídlu nebo zdobení pokrmů. Batolka se sama přesévá a semenáčky se objevují během září a října.

ROKETA, RUKOLA A KŘEZ

4. února 2015 v 20:47 | kořenářka
Kdo by neznal knihu pana profesora Eduarda Štorcha Lovci mamutů? Kde i primitivní, na lovné zvěři závislí lidé potřebovali k zažívání rostliny. Nejrůznější merlíky, řeřichy, aromatické hluchavkovité rostliny pomáhaly ke strávení množství masa v době hojnosti, a k utišení krutého hladu, když nebylo. Záměrné pěstování bylin s dietetickými vlastnostmi provází lidstvo od počátků zemědělství.
Podivuhodnou rozmanitost vidíme v rodu brukvovitých - křížatých rostlin. Ze Středomoří pocházejí dva zástupci podobní naší domácí hořčici - rukoly, rokety. Znali je již staří Římané. Zdá se, že planě rostoucí na jihu Moravy a Slovenska přinesla jejich vojska do svých pevností.
ROKETA SETÁ, botanicky Eruca sativa, je jednoletá, krátkověká rostlina. Vysetá na podzim dobře přezimuje třeba v pařeništi, brzy v předjaří klíčí, jakmile se půda trochu prohřeje. Dobře roste v kvalitní půdě s přiměřenou zálivkou, aby byly rostlinky křehké, ale nezahnívaly. Nejchutnější jsou mladé semenáčky s jedním až třemi pravými lístky, takzvaná BABY RUCOLA. Sejeme ji poměrně hustě a sklízíme postupným protrháváním. Zbylé, jakoby přerostlé listy podobné pampeliškovým řežeme a svazkujeme, dokud rostliny nevykvetou. To nikdy moc dlouho netrvá a v té době už musí být další výsev schopen poskytovat nové Baby rukolky. Aby se mohli zákazníci lépe orientovat, nazvali jsme ji RUKOLOU JEMNOU
KŘEZ ÚZKOLISTÝ, botanicky Diplotaxis tenuifolia, je známější mezi zákazníky supermarketů než jednoletá rukola, možná proto, že lístky nejsou tak křehké a náchylné k pomačkání. Když jsme začínali s pěstováním, nikdo netušil, že obchodní název RUKOLA zahrnuje rostliny Roketa a Křez.
Křez úzkolistý je vytrvalá rostlina s mohutnými kořeny a podlouhlými listy podobnými pampelišce. Miluje živnou půdu jako všechny brukvovité rostliny, dostatek vláhy, aby bylo dost jemné nati. Během léta je třeba odstraňovat stonky s poupaty, pokud je nestačíme sníst. Jsou jemné chuti a čerstvě rozkvetlé žluté květy mohou zdobit saláty a chuťovky. Po odkvětu se objeví šešule, obsahují semena drobnější než mák a ochotně klíčí. Ostrá Dijonská hořčice se vyrábí právě z nich. Přes výraznou chuť je bylina oblíbenější, pro přehlednost jsme ji nazvali RUKOLOU OSTROU.

ASIJSKÉ BYLINKY

18. ledna 2015 v 18:20 | kořenářka
Velice nenápadně se mění stravovací zvyklosti. Dávno minul čas, kdy bylo nutno zákazníka pobízet ke koupi zeleniny. Nakupující se umějí orientovat v nabídce a máloco je překvapí. Zeleninové saláty jsou dávno přirozenou součástí oběda, často oběd nebo večeři nahrazují. Každé obohacení nabídky ingrediencí je vítáno. Obecně lze říci, že český zákazník nepřišel na chuť příliš hořkým zeleninám jako je čekanka či některé speciální saláty a štěrbáky. Naopak vítá nejrůznější křehké, šťavnaté listy a výhonky s lahodnou chutí
. ČÍNSKÁ HOŘČICE MIZUNA, vzdálená příbuzná hořčice a rukoly, ovládla rychle salátové bary pro své široké využití. Křehké, zubalé listy s křupavými řapíky lze použít do nejrůznějších variací salátů, ke zdobení pokrmů, pro svoji jahodnou chuť ji lze nabídnout dětem, nejlépe v nějaké vtipné barevné kombinaci, aby se tak učily jíst zeleninu. Mizuna v baby velikosti je skvěle kombinovatelná s pikantní zeleninou a ostřejšími natěmi.
ČÍNSKÁ HOŘČICE RED GIANT, přeloženo Rudý obr, je nevšední zeleninou s křenovou chutí a všestraným využitím. Mladá rostlinka v baby velikosti je využitelná k ochucení nevýrazných salátů, posypání hotových pokrmů. Lístky jsou stínovány červenou barvou, ke zdobení tedy jedinečné.Rostlina roste neobyčejně rychle, velké listy se silnými dužnatými řapíky jsou vhodné k dušení v zeleninových směsích, k přípravě orientálních jídel na WOK pánvi.
ČÍNSKÁ HOŘČICE GREEN IM SCHNEE se chutí podobá předchozímu Rudému obrovi, vyznačuje se svěže zelenými listy a hlavně neobyčejnou mrazuvzdorností. Klíčí a roste, jakmile teplota vystoupí nad bod mrazu. Je neobyčejně chutným doplňkem zimních salátů, atraktivní ozdobou jídel, opět lze využít mladé baby rostlinky a nejmladší křehké listy starší rostliny.
MAIKO, čínská chryzantéma, je tradiční součástí čínské kuchyně. Než rostlina začne kvést, poskytuje jemné výhonky s delikátní celerovou chutí, skvělé k obohacení jarních salátů. Bylinka pomáhá zbavovat tělo toxinů nahromaděných přes zimu v zažívacím traktu, takže spolu s našimi jarními bylinkami(ptačinec, sedmikráska, smetanka) připravíme salátek s přirozenou čistící schopností a zároveň seřízneme chryzantému, aby rozkošatěla. Když se pak objeví poupátka, listy ztrácejí křehkost. Brzy se však objeví půvabné květy. Terč je hořký, ale okvětní plátky s celerovou chutí krásně ozdobí nejrůznější slané pochoutky.

ZAHRADNICTVÍ NA KONCI SVĚTA

13. ledna 2015 v 20:14 | kořenářka

Biozahradnictví v předjaří - pohled od hrnkovacího stolu

Česká Sibiř - krajina zvláštní drsné krásy. Jako stvořená pro básníky, malíře, snílky hledající spočinutí v lůně Matky Přírody. Návštěvník, který se večer vrátí do svého světa, do svého pohodlí a bezpečí, málokdy přijme prostý fakt, že i zde žijí lidé po staletí. Svědčí o tom jména osad, nespočetně Lhot, Lhotek, Kališť a Kopanin. Právě ze jmen je patrné, jak těžce dávní osadníci zakládali svoje usedlosti. Panovníci usilující o kolonizaci prastarých hvozdů dávali příchozím ,,lhotu", aby se ve Lhotě uživili a začali mu platit daně. Než se močály s kališti divé zvěře proměnily v rybníky a vlahé louky, dalo to práci, kterou si neumíme představit. Kopanice a kopaniny plné kamení, kde byla dlouhý čas motyka jediným nástrojem k dobývání skývy chleba. Zbyly po nich kamenné zdi a tarasy, balvany v pastvinách, kterými dávná ruka nepohnula a jména všech těch Kopanic a Kopanin.
Jak se zde ale uživí zahradník? Může se buď vydat cestou vyšlapanou zkušenostmi předků, vystavět skleníky a všechna ta zahradnická zařízení. A v nich pomocí hnojiv a postřiků vést těžký souboj s ostatními podobnými zahradníky.
U nás v Mlýnci jsme se vydali neméně těžkou, leč přirozenější cestou biozahradničení. Nezříkáme se všech vymožeností, závlahy, foliových krytů, netkaných textilií, přírodních hnojiv, organicky vyrobených stimulátorů. Cílem nejsou násilím vydupané výpěstky ale spíše jejich ochrana před výkyvy počasí a podpora přirozených organických procesů. Co ale nabídnout brzy z jara, když se nechceme zařadit do zástupu konvenčních zahradníků? Někteří si ani nevšimli, že se jejich firmy staly montovnami . U jednoho dodavatele mohou nakoupit sazenice, zeminu-ošklivě pojmenovanou substrát. Taky květináče, hnojiva a pesticidy. Pak to doma dají všechno dohromady, pilně to zalévají, hnojí a postřikují. V celé zemi jsou pak tržnice plny stejných sazenic, stejně ošetřovaných ve stejných květináčích....Tak to ne, skrz ohnutá záda součástí stáda nebudem. Máme zeleninu, je pěkná, zdravá a chutná. Jenže Česká Sibiř není Polabí, pěstujeme draho. Zeleninu neopustíme, ale musí se na to jinak.
Zdá se, že nemusíme mít vytápěné skleníky, obecně z nich vycházejí nutričně bezcenné výpěstky. Bývají náslím vyhnané, bez blahodárného slunečního svitu. Jenže lidstvo zapomnělo dělat zásoby na zimu, sušit šípky a křížaly, nakládat zelí na kvašení, pracně vyrábět domácí ovocné šťávy a pomazánky. Jen pomalu se z temnot zapomnění vynořují prastaré vědomosti. Třeba, že stačí zakrýt záhon s přezimujícími bylinkami. Pak může snítka vlastnoručně vypěstované petrželky ozdobit štědrovečerní a novoroční stůl.
DLOUHÁ CESTA ZA VYJÍMEČNOSTÍ
Když to jde v lednu v malém, využíváme toho v předjaří k prodeji v tržnici. Dobrou službu nám prokazují nejrůznější mulčovací i zakrývací netkané textilie. Silné, černé nebo hnědé propustí ke kořenům vodu, ale nedovolí vyklíčit plevelům. Pravda, ne všechny rostliny přijmou bez výhrad skutečnost, že tak dojde k utužení půdy a pod mulčem se líbí i plísním. Třeba vytrvalou rukolu nejspíš prosypeme listovkou, aby už nevyhnívala. Ale překrytím svrchu slabou bílou textilií dosáhneme u všech bylin i zelenin časnější sklizně. Pro některé je to taky jediný způsob, jak je uchránit před napadením škůdci bez užití pesticidů. Takový dřepčík dokáže udělat z rukoly, asijských zelenin, ředkviček a sazenic košťálovin nechutně vypadající řešeto. Křehké letní zelí je pochoutkou pro nejrůznější housenky - běláska, píďalky i jako malíček tlustou larvu můry zelné. Opravdu se vyplatí záhon zakrýt hned po vypletí.

KVĚTINOVÁ ZAHRADA

3. ledna 2015 v 23:10 | kořenářka

Dalo by se říci, že žijeme ve složité době. Která však byla jednoduchá? A která byla jednoduchá pro sedláky a zahradníky? Mnohým zkouškám byli vystaveni v novém tisíciletí. Lze už prohlásit, že obstáli ti oddaní a poctiví. Přibývají moderní hospodářství s mladými, odvážnými, šikovnými hospodáři a hospodyněmi. Stejně tak i zahradníci museli reagovat na společenské změny. Rychle si uvědomili, že musí nalézt vlastní, originální pěstitelské programy, když tradiční zboží je překupníky dováženo ve velkém za zlomek ceny. Velké ovocnářské a zelinářské podniky prošly rekonstrukcí a jejich produkty úspěšně konkurují dováženým, protože umějí získat stálé odběratele. Současný zákazník dávno přestal ohrnovat nos nad domácím zbožím, naopak už umí ocenit kvalitní výpěstky ,,s příběhem".

Místo na trhu pro svoje výrobky a výpěstky nacházejí i biofarmáři a biozahradníci. Přes narůstající konkurenci je pořád dosti možností přicházet s novým, originálním zbožím, které jinde nemají. Kupříkladu řezané květiny. Zprávy o katastrofální devastaci přírody v rovníkové Africe, kde majitelé květinových velkoplantáží bezostyšně ničí životní prostředí a zotročují pracovníky, vedly mnohé zákazníky k zamyšlení, co to vlastně kupují jako pozornost nebo dekoraci vlastního obydlí. A tak byla zase objevena prostá krása ,,obyčejných" domácích zahradních kytek. Večer nařezaných a svázaných, aby časně ráno ještě orosené zářily v tržnici.

Díky pestrému sortimentu už není nutno zakládat speciální plantáž . Disponujeme nejrůznějšími matečními porosty trvalek, bylin, travin i dřevin, že postačí doplňovat jednoleté rostliny. Taková chryzantéma je využitelná k řezu květů, sklizni jednotlivých květů jako jedlé květy a rostlina poskytuje odnože k výrobě hrnkovaných sazenic. Z levandule mohu sbírat semena, stříhat stonky k řízkování, květy k sušení i vázání čerstvých kytic a jednotlivé voňavé kvítky mohou být ozdobou moučníků nebo součástí směsí pot-pouri. Mnoho květů nejrůznějších letniček lze užít k jídlu i do svěžího pugétu. A naše kytičky, každý týden čerstvé a s nápadem, těší hosty v několika táborských restauracích. Na další rozvoj se těším, protože, když to rozkvete......!

PŘÍRODNÍ ZAHRADA

30. prosince 2009 v 19:57 | kořenářka
Co je přírodní zahrada?
Před sto lety byly všude jen biofarmy a přírodní zahrady u každé chalupy. Vesnická hospodyně neměla čas hrát si jen s kytičkami. Potřebovala zahrádku, aby měla na dosah trochu zeleniny, bylinek, několik ovocných stromů, keřů a malý kvetoucí voňavý koutek pro potěšení. Pokud nebyla příliš udřená, smysl pro krásu a harmonii jí nechyběl a pojem venkovské zahrádky v nás dodnes budí představu něčeho kouzelného.
Pracně se v naší době dobíráme prastarých moudrostí a dovedností. Tak často docházíme k poznání, jak ošidné je spoléhat se na nabídky zaručeně nejzdravějších produktů novodobého zemědělství, zahradnictví... Donedávna zavrhované potraviny jsou nyní prezentovány jako zdraví prospěšné. Toho zdravého rozumu je nám často potřeba nejvíce. Přes hory ovoce a zeleniny v supermarketech přibývá lidí, kteří dávají přednost vlastnoručně vypěstovaným plodinám, byť hůře vypadajícím. Investují tak nejen spoustu dřiny, ale i lásky k rodině, které chtějí dát to nejlepší. K přírodě, již nechtějí zatěžovat nesmyslnými dovozy potravin, které lze vyrobit na místě spotřeby. K živým tvorům a tvorečkům, vyháněným bezohlednou civilizací z krajiny, která jim byla donedávna domovem.
Aby mohla být zahrada uznána zahradou přírodní, musí v současné době splňovat pravidla:
pěstování bez pesticidů
pěstování bez syntetických hnojiv
pěstování bez rašelinných substrátů
Naše farma by nedostala biocertifikát, kdyby tyto podmínky nesplňovala, naopak, pravidla jsou mnohem přísnější, např. co se týče osiv, sadby, původu a množství statkových hnojiv..........
Trochu složitější je to s přírodními prvky, které musí taková zahrada mít alespoň z poloviny, vždyť biozahradník potřebuje také výnosy a tržby, aby se uživil. Avšak díky širokému sortimentu pěstovaných rostlin vypadá ta naše zahrada jako květovaný šátek.
živý plot z divokých keřů
Svahy údolí Mlýnce jsou plné teras z malými loučkami, kromě údolní nivy to vždy ale byla orná půda poskytující za úmornou dřinu skrovnou úrodu. Část padla za oběť zcelování pozemků, však je to znát, ornice utekla do údolí a na loukách je víc kamení než půdy. Políčko se zahradou je vyjímečné. Taras nad ním je porostlý keři i mohutnými duby, buky, planými třešněmi a dá se nazvat ptačím rájem s ,,kosími bratry" ale i s bílými a žlutými konipasy. Je jim moc dobře v sousedství zimoviště našich krav, stejně jako žlutozeleným zvonkům. Ti zbožňují hlavně výdrolky sena s travními semeny. Hejna čížků během zimy pečlivě prohlédnou olšiny a březiny v okolí, sezobou všechna semínka, co na nich zůstala. Křepelka začne shledávat ,,pět peněz" pozdě na jaře, brzy také odlétá, ukrývá se mezi keři černého bezu, spolu se střevlíky udrží na uzdě mandelinky v bramborách a housenky v zelenině.
louka a divoký koutek
Políčko s biozahradou bylo rozděleno na dvě části a tu menší jsme zatravnili, půda je zde dosti těžká a terén nerovný. Loučka má asi 20 arů, dalších 10 je těsně pod tarasem. Upřímně řečeno, zatím nebyl čas dosívat sem luční květiny, semena jetelů, pryskyřníku, kopretin a kohoutku jsme asi přinesli z pestřejších luk na botách, maličko ale přece jen kvetou. V sousedství zimoviště je tráva vysoká, hustá, máme dosti práce s úporným koňským šťovíkem, z pozemku s vysokou zásobou dusíku se mu nechce, stejně jako pampeliškám. Malí ,,parašutisté" míří každé jaro neomylně do víceletých matečnic bylin a trvalek bez ohledu na směr větru. Jedinou záchranou je stihnout včas prokopat mezery mezi rostlinami a zničit malé semenáčky. Celý záhon pak jednou za čas přesázet a vybrat kořeny vytrvalých plevelů. Přírodní zahradník však musí umět ve všem špatném najít to hezké, stejně mu nic jiného nezbývá.Spodní část louky sousedící s vlhkomilnými porosty kolem potoka poskytuje i v nejparnějším létě příjemný stín šetrný k mladým rostlinkám bylin a trvalek v jednoduché množárně. Dobře se tu cítí i lidé, máme tu veliký stůl na hrnkování sazenic a docela malý s několika špalky k sezení a odpočinku, kůlnu na nářadí a přípravu zboží k prodeji. Snad se nám časem podaří vybudovat dřevěnou pergolu krytou došky nebo šidelem pro úkryt před deštěm, když je třeba něco zpracovávat i pro návštěvy, aby se nám v tom vlahém koutku hezky sedělo a povídalo. Necháváme zde růst lísky, trnky a několik osik s podrostem kopytníků, sasanek a plicníků, dobře se tu daří mařince vonné a matečnému porostu česneku medvědího.
jezírko a okolí - vlhké a suché stanoviště téměř pohromadě
Na počátku byla šílená socialistická snaha o násilné zúrodnění všeho, co jen pole připomínalo. Meliorační mánie let sedmdesátých neminula ani údolí Mlýnce, díky tehdejší nekvalitní stavbě odvodňovacích řadů však máme jezírko a zimní bezporuchové napájení pro zvířata. Pro ně jsme vyhloubili studnu, našli zborcenou meliorační trubku a k pastvině vykopali v nezámrzné hloubce rýhu pro vodovodní hadici. Na jejím konci je plastový barel, do kterého na principu spojených nádob teče voda ze studny a nezamrzá ani v nejsilnějších mrazech. Hadice přepadu přebytečné vody vede další rýhou do blízkého rybníčku. Nutno zde podotknout, že tuto práci jsme konali v roce 1999 na podzim a ručně, protože jsme neměli vůbec žádné peníze.
S jezírkem to bylo složitější. Pod rozbahněnou plochou se neskrývala jen další rozbitá trubka ale i původní meliorační stoka složená z kamení, dávno zanesená proplavenou ornicí. Když jsme vše pospojovali dohromady, ošklivé jámě v zemi jsme dali okrouhlý tvar a objevili hráz dávno zrušeného rybníčku se zkamenělými olšovými pařezy, spáry mezi kameny byly ještě upěchovány mechem.
Do jezírka se stahuje voda z mnohahektarového návrší, je jí dost k zalévání a slouží jako železná zásoba k napájení pro případ sucha.
Vytěženou zem i s prastarým rybničním bahnem jsme rozložili kolem, neměli jsme čas ani síly daleko ji rozvážet. Osázeli jsme to suchomilnými trvalkami,travinami a bylinkami. Zakrátko se z toho stalo království vážek,užovek, žab, okounů, kytek, včel, čmeláků a motýlů.
květiny
Na různých místech blogu píšu o jedlých květech, trvalkách a bylinách. Celé to kytičkové zahradničení je podmíněno existencí poměrně rozsáhlých matečných porostů. Pracnou údržbu jim odpouštím, když rozkvetou. Pro mnohé nepoučené je na podzim neostříhaný trvalkový záhon nevzhledným houštím. Poskytuje však úkryt spoustě živočichů nepostradatelných k přírodní ochraně pěstovaných rostlin. Na jaře se pokusíme omezit slimáky a smutnice ve foliovníku pomocí parazitických hlístic. Jahody osadíme preventivně dravými roztoči, aby je netrápili roztočíci, dokážou jahody úplně zničit. Ostatní škody neřeším. Nemohu však splnit požadavek některých ochránců přírody, abych políčko osázela trvalkami ze všech čtyř stran. Chápu ale, že nás, co jezdíme s traktorem, je v této zemi naprostá menšina a ostatním nemusí být jasné, proč to bez něj na osmdesátiarovém políčku nejde.
kompost a mulčování
Kompostů máme vždy 4 - 5 a snažíme se je umístit daleko od choulostivých kultur, aby k nim slimáci měli co nejdál. Když k nám dorazili plzáci hnědí, musela jsem upustit od mulčování vytrhaným plevelem v zelenině. Kompostujeme ho nebo házíme do zatravněných uliček, kde ho rozbijeme mulčovačem, drť se rychleji rozloží. Strojní mulčování meziřadí ve výsadbě angrešu a rybízu není ideální, zahubí spoustu hmyzu, pás pod stromky vyžínáme jednou za čas a ručně, jako úkryt tak slouží třiceticentimetrový pás mezi dvoumetrovými pruhy udržovaného trávníku.
Pětiarové jahodové políčko hnojíme - mulčujeme kompostem, který navrch zasteleme slamou, abychom mohli zákazníkům nabídnout krásné čisťounké plody.
zelenina a bylinky - smíšené záhony
Naše ekologická farma se zatím bez dotací neobejde. Hodí se nám i příspěvek na pěstování biozeleniny a biobylin. Součástí žádosti byla mapa, kam se muselo barevně vyznačit, co kde pěstujeme. V našem případě to byla vždy komická situace. Na plošce velikosti poštovní známky těžko zakreslit v rovných liniích, kde se letos jaká kultura nachází. Vše je na první pohled všude a nikde. Nedělíme zeleninu, bylinky, letničky a trvalky ale rostliny jednoleté, dvouleté a vytrvalé, mezi tím ještě, které jsou spolu rády a které ne. Letos už prý se kreslit nebude.

ZELENINA A KUCHYŇSKÉ BYLINKY

13. února 2009 v 10:40 | kořenářka
Nejvýznamnějším produktem našeho biozahradnictví jsou zelenina a řezané natě kuchyňských bylin. Oslovujeme tím hlavně rodiny s malými dětmi. K přípravě prvních šťáv a kašiček pro nejmenší děti jsou maminky přímo vyzývány většinou dětských lékařů, aby k přípravě používaly výhradně ekologicky vypěstovanou zeleninu a ovoce. Snažíme se pěstovat co nejširší sortiment, abychom mohli poskytnout zákazníkům pokud možno ucelenou nabídku produktů k přípravě zdravých pokrmů. Začátky před deseti lety nebyly vůbec slavné, nikdo tehdy netušil, proč vůbec takové zboží nabízím, když lze dostat za poloviční cenu obrovské mrkve, květáky, zelí...To dnešní maminky už jsou tak poučené a vzdělané, že mne to nutí pořád hledat nové produkty a poznatky, abych s nimi udržela krok. Představuje to několikastránkový seznam rostlinných produktů, který předkládám každoročně inspektorovi instituce, jež u nás provádí povinnou kontrolu. Teprve potom můžeme nabízet naši produkci se zeleně pruhovaným logem a označením BIO. Tolik diskutované dotace letos opět nestačí ani na pořízení semínek. Většinu bioosiv umíme vypěstovat sami, ale například velice žádanou odrůdu mrkve nebo tykve Hokkaido musíme nakoupit od firem, které se prodejem osiv v biokvalitě zabývají. To jsme vlastně teprve na začátku a čeká nás různě dlouhá cesta plná těžké i lehčí práce, končící i různě úspěšnou sklizní.
Mnohé kultury běžně pěstované v zahrádkách a v zelinářské konvenční velkovýrobě dávají biozahradníkům pořádně zabrat. Dlouho trvalo, než se nám ,,rozběhla"kultura rukoly. Dávají si na ní dostaveníčko dřepčíci z celého pole, pokud ji v létě neopatříte krytem z netkané textilie. Doporučuji to ještě pojistit žlutými lepovými pásy uvnitř krytu. Po smutných zkušenostech s holandskými odrůdami kedluben jsem se s pokorou vrátila k odrůdám tuzemským. V Holandsku je vysoká hladina spodní vody a tamní průmyslové zemědělství disponuje automatickými zavlažovacími systémy, jen já jim hadicí pravidelný přísun vody nedám, naše kedlubny se spokojí se zálivkou 1-2x denně a tolik nepraskají. Malým zázrakem je kedluben Gigant. Bulva dosáhne při dobré péči váhy i několika kilogramů a vydrží ve sklepě svěží do února, jen ji musíme nepoškozenou šetrně uložit. Přestože byla původně určena ke zkrmení zvířatům, její nedřevnatějící dužina poskytuje surovinu, ze které připravíme vše od smaženek mnohem méně pracných než smažený květák až po naprosto skvělé kedlubnové zelí. Salát z nejkřehčí vrcholové části bulvy, jen tak se solí, pepřem, cukrem, octem a olejem se dá jíst samotný. Já občas zvu své dobré přítelkyně na oblíbenou baštu, která se skládá z vepřové krkovičky pečené s minimem koření, aby vynikla chuť čerstvého masa z vlastního chovu. K tomu je nejlepší čerstvý chléb, zbožňujeme ten náš z Mladé Vožice a kedlubnovo-gigantový salát tu laskominu završí s trochou piva nebo dobrého vínka. Loňská podzimní dodělná v tomto duchu se nám obzvlášť vyvedla. Mám štěstí na dobré lidi kolem sebe a moje drahé přítelkyně mi pomáhají, aby se to, co v potu tváře v biozahradě vypěstujeme, dostalo ke koupi zákazníkům, kteří se brzy naučili vyhledávat náš skromný stánek na táborském náměstí. Pravidelný středeční trh tam vyhledávají maminky s
dětmi, které se těší na naši speciání šťavnatou karotku. Naše bylinky nakupují i kuchaři tamních restaurací. Tržiště je vyhrazeno pěstitelům a drobným producentům, náš prodej spojujeme i s výkladem, máme vlastní i oborové letáčky a natisknuté osvědčené recepty. Obecně lze říci, že budeme letos opět rozšiřovat sortiment a jeho součásti pěstovat v takových množstvích, abychom pokud možno vše prodali ze dvora , na tržišti nebo přímým dovozem do bytu zákazníka. Takto napsáno to vypadá přímo ideálně, v praxi to však znamená po celou sezonu nekončící řetěz postupných výsevů, sázení předpěstovaných sazenic, úpravu sklizených záhonů, přípravu zboží do trhu, aby bylo v tržnici za ranního rozbřesku vše čerstvé ještě s krůpějemi ranní rosy. Při pohledu zpět však mohu říci, že je to práce smysluplná a vpodstatě radostná.
Krémová polévka z dýně Hokkaido sypaná sezamem 1 střední 1 střední dýně Hokkaido
2 cibule
lžička mořské soli
sezamový nebo olivový olej
1 l vývaru nebo vody

1. dýni i s kůrou omyjte a okartáčujte přírodním kartáčkem. Rozkrojte ji na dvě části a lžící vydlabejte semena. Dýni rozkrájejte na kusy.
2. na oleji osmahněte cibuli a dýni. Orestujte a poté přilijte vodu nebo vývar a uveďte do varu. Není nutné smažit cibuli, ale zvýrazníte tím chuť. Osolte a vařte30 minut nebo až do změknutí. Každá dýně je trochu jiná a i její stáří ovlivní délku vaření.
3. rozmixujte na hladký krém. Když budete mít štěstí na skvělou dýni, nemusíte už ničím dochucovat. Pokud nejste s chutí spokojeni, přidejte granulovaný zeleninový bujon nebo umeocet(ocet vzniklý při výrobě švestiček Umeboschi), popřípadě přírodní sojovou omáčku.
4. máte-li rádi krémovou chuť, můžete hotovou polévku navrch ozdobit smetanou nebo mandlovým máslem a opraženým černým sezamem.
/převzato z Biokuchařky Hanky Zemanové, Smart Press s.r.o., 2005/

OVOCE

8. února 2009 v 6:23 | kořenářka
Na začátku byla ovocná školka. Farma leží v nadmořské výšce 607 m nad mořem. Výpěstky z této drsné polohy nevynikají bujným vzrůstem, ostatně v režimu ekologického zemědělství není růst rostlin podporován minerálními dusíkatými hnojivy. Odrůdová skladba byla vybrána tak, aby zákazník měl jistotu, že stromek, který si u nás koupí, bude dávat dostatek kvalitního ovoce. V nabídce byly stromkové formy angreštu a rybízu. Postupem času jsme zjistili, že nebude možno pokračovat v rozvoji školky bez strojového vybavení. Aby se taková investice vyplatila, muselo by se investovat i do propagace, aby se mohlo víc vyrábět a prodávat. Rozhodli jsme se tedy, že postupně ukončíme pěstování školkařských výpěstků a program pěstování ovoce přizpůsobíme zaměření biozahradnictví, prodeji bioproduktů konečnému spotřebiteli. K podzimnímu prodeji ještě zůstalo několik desítek stromků, ale hlavním produktem bude od letoška čerstvé drobné ovoce v biokvalitě. Prodej se už loni osvědčil v tržnici, není mnoho možností koupit si ve městě třeba jen půl kila rybízu na koláč. Ještě větší zájem je o angrešt, protože invaze amerického padlí angreštového zdecimovala velkovýsadby i stromky u drobných pěstitelů. Částečně jsme vyzkoušeli samosběr rybízu, bude to možnost, jak získat náš biorybíz
levněji. Před časem jsme prodávali také biojahodyz pětiarové plantáže. Porost jsme už museli částečně zlikvidovat pro velké zaplevelení. Kulturu jahodníku však letos znovu obnovíme. Začali jsme i s výsadbou ostružiníku a malinoostružiníku. S prodejem ostružin počítáme v roce 2010.





JEDLÉ KVĚTY

1. února 2009 v 9:59 | kořenářka
ochutnejte
Květiny byly k jídlu pro chuť i ozdobu užívány odedávna. Po zimním strádání v době neúrody, kdy lidé instinktivně jedli nejvýživnější část rostliny nebo naopak jako součást bohatých tabulí pro zpestření a ještě větší noblesu či zdůraznění vyjímečnosti okamžiku. Patřily také po dlouhou dobu mezi tajné ingredience pro výrobu exotických nápojů a likérů.
Je potěšitelné, že se k jejich používání opět šťastně navracíme díky šéfkuchařům špičkových restaurací, kteří dnes běžně používají jedlé okvětní plátky či kandované květy, aby tak dodali svým dezertům tu správnou sladkou nostalgii. Mnohapatrové svatební dorty zdobené živými květy jsou mistrovskými díly luxusních cukráren.
Obecně řečeno, k jídlu lze užít všechny květy, které nejsou jedovaté, hořké nebo jinak nepoživatelné a jež nebyly ošetřovány pesticidy. Proto jsou biozahradnictví a ekologické farmy ideálními pěstiteli.
Nejužívanější květy:
levandule

Anglická královna Alžběta je bezmezně zamilována do levandulového čaje, který je i mírným sedativem. Malé množství těchto květů provoní dušená masa, octy, džemy a rosoly. Ve středověku de věřilo, že levandule chrání před morem, protože prý rukavičkáři, kteří používali její výtažek k provonění jemných kůží na dýmějový mor neumírali. Vyhlášené silice k výrobě nejdražších parfémů pocházejí z levandulových políček Provence. Levandule patří mezi hluchavkovité rostliny a ty téměř všechny obsahují vonné silice a mnohé jsou pak ceněnými kořeninovými bylinami. Jejich původ je namnoze ze Středozemí, kde mají místo v kuchyni odedávna - bazalka, tymián, šalvěj, oregano, majoránka, saturejka, yzop, rozmarýn - u nás
šalvěj
pak meduňka, máta, středoevropská dobromysl a jemnějším aroma než má oregano z Balkánu.
bazalka




















Ke kořenění můžeme používat i jejich drobné pyskaté kvítky, jsou plné voňavého nektaru, zvlášť těsně po rozkvětu. Lehký jarní dezert můžeme doplnit sladkými kvítky obyčejné bílé hluchavky, třeba s rozkvetlou snítkou máty.
yzop
tymián


















měsíček

Květy měsíčku lékařského přidávají na dramatičnosti smaženicím a nákypům, ulehčují trávení a vysokým obsahem karotenu blokují škodlivé účinky volných radikálů. Staří Římané jej používali proti uštknutí škorpionem a vojáci během americké občanské války zjistili, že pomáhá proti krvácení z nosu. V 16. století bylo všeobecně známo, že ti kdo se napili lektvaru z měsíčku, mohli vidět nadpřirozené bytosti. Krásná oranžová či žlutá barva a medová vůně květních plátků bez zákrovu skvěle doplní ovocné dezerty i zeleninové saláty.


macešky
Legenda praví, že Kupido, bůžek lásky, jednou prostřelil svým šípem macešku a tak tuto všudypřítomnou rostlinu obdařil afrodiziakálními účinky. Květy rozebrané na jednotlivé plátky jsou svojí kořenitou chutí přímo předurčeny k doplnění a ozdobě obložených mis a chlebíčků. Hračičkové uvítají příležitost sestavit z nich celé dekorace, podobně jako Japonci tvoří obrazy z
motýlích křídel.














Podle římského spisovatele Plinia staršího zahání hvězdicovitý květ brutnáku lékařského melancholii a posiluje mužskou odvahu. Dnešní šéfkuchaři používají tyto květy jak pro
brutnák
jejich vzhled, tak i pro osvěžující okurkovou chuť. Děti zajásají nad chlebíčky ozdobené nebesky modrými kvítky připomínajícími květ bramboru. Nadto plátek veky potřený máslem, tvarohovou bylinkovou pomazánkou, s několika kvítky brutnáku a snítkou petrželky navrch působí chutně a úpravně, ostatně fantazii se přece meze nekladou! Celá rostlina obsahuje obrovské množství minerálů a má v rozumném množství relaxační a uklidňující účinky.


sedmikrásky

Prosté plané sedmikrásky působí blahodárně na dýchací ústrojí a zrak.Poskytují první předjarní saláty bohaté na vitamíny a minerály, navíc pomáhají k pročištění organismu po dlouhé zimě. Jen musí pocházet z čisté přírody. Krásné květy šlechtěných sedmikrás vyniknou v ovocných a zeleninových salátech, ozdobí koktejly, sorbety a zmrzliny.


fialky








Drobné kvítky fialek s nezaměnitelnou vůní podle legendy vytryskly ze slzí bohyně Isis. Ačkoli byly pěstovány už od antiky, největší popularity dosáhly za viktoriánské éry, kdy zářily ve svatebních kyticích a svou vůni propůjčovaly sirupům a želé. Byly známy pro své léčivé a antiseptické vlastnosti, sirup byl užíván proti bolestem v krku. Je ale skvělý i do zmrzlinových pohárů. Různobarevná kvítka ozdobí speciální zákusky, krémové řezy apod. Doporučuji doplnit lístečkem meduňky a přelít dortovým rosolem.
begonie

Pro obdivovatele velkolepých květů hlíznatých begonií je téměř rouháním pouhé pomyšlení na jejich užití k jídlu. Uvažme však, že mnohé květy opadávají téměř neuvadlé. Dužnatými stonky lze nahradit řapíky rebarbory ve známém koláči. Můžeme jej doplnit několika jahodami a šlehanou smetanou. Umělecké dílo završí okvětní plátky begonie.









tykev



Květy tykví, cuket a patizonů jsou podávány jako příloha či hlavní jídlo ve Středomoří a Mexiku. Plněné nádivkou nebo masovou směsí a smažené, jako zpestření studené kuchyně s humří, šunkovou, křenovou, sýrovou a podobnou náplní bývají pozoruhodnou součástí švédských stolů. U samčích květů je třeba vždy odstranit hořký zelený kalich a s vonným květem zacházet velice opatrně, je neobyčejně křehký.

Super Star
































Už pro svou vůni a krásu stojí řůže na stupni nejvyšším. Teorie o jejím původu se různí, ale nejpravděpodobněji pochází z Persie. Podle starověkých Řeků červená růže, symbol vášně, poprvé vykvetla, když si Afrodita, bohyně lásky, zranila nohu o trn v přítomnosti Adonise a krvácela. Kleopatra vystlala pro Marka Antonia hodovní místnost po kolena růžovými květy a římské bankety byly vždy vyzdobeny lístky růží. V roce 1187 vstoupil do Jeruzaléma dobyvatel Saladin a dal Omarovu mešitu umýt růžovou vodou, aby ji očistil.
Big Purple

Pro rané křesťany byly růže symbolem Panny Marie a zdobily chrámová okna a oltáře s jejím vyobrazením, viz Růžencová slavnost Albrechta D"urera. První korálky na růžence byly vyráběny z pasty z růžových lístků. Zpracováním řůžových květů na proslulé oleje, růžové vody a sirupy se na Balkáně zabývali už Muslimové. Výtažky z růží patří mezi nejbezpečnější hojivé substance, v kuchyni ale nutno znát míru. Mezi nejvoňavější patří Růže stolistá, gallská a damašská. K ozdobě zmrzlin, moučníků a nápojů lze ale využít všechny voňavé růže ze soudobé zahrady. Krásně voní třeba sadová růže Westerland nebo velkokvětá Mr. Lincoln, Trpělivost vyžaduje kandování růžových plátků i ostatních vonných květů, avšak poháry takto ozdobené dodají lesku slavnostní tabuli. Skvělou cukrovinkou jsou i samy o sobě.
Nette Ingeborg
Karafiáty či hvozdíky považovali Řekové za tolik kouzelné, že je pojmenovali Dianthus, čili květina květin a věnovali ji nebeskému otci Diovi. Pro Římany to byl Flos Jovis, Jupiterova květina, tedy vlastně totéž. Jako květy lásky byly přidávány do nápojů při
karafiáty
zásnubách a ve středověkém umění byly přímo symbolem zásnub. Dlouho byly ceněny pro hřebíčkovou chuť a vůni. Před užitím je nutno oddělit trpký kalich, květní plátky vyluhované ve víně působí jako utišující prostředek pro nervovou soustavu, jako voňavá ozdoba sladkostí má úspěch zaručen.
lichořeřišnice


Semínka lichořeřišnice dovezli Španělé z Peru. Různobarevné květy s ostrou ředkvičkovou chutí jsou nejpopulárnější ze všech jedlých květů. Zahradu v létě přímo rozzáří, na pěstování není vůbec náročná, sama se vysévá, škoda jen, že ji spálí sebemenší mráz. Poupata lze naložit do octa jako kapary. Zeleninovým salátům dají říz i lákavý vzhled, nejvíc sladce pikantního nektaru je v dlouhé ostruze. Tinktura z poupat a semen je považována za přírodní antibiotikum.

Zavinutka nese rodové jméno Monarda na počest španělského léčitele a botanika Monardesse ze Sevilly, který již v roce 1569 sestavil herbář americké flory. Zřejmě on nazval tuto bylinu bergamotkou pro její vůni připomínající voňavý malý citronek Citrus bergamia.zavinutkaPod obchodním názvem Monarda Bergamo Grey byla nedávno vyšlechtěna letnička s výraznou bergamotovou vůní, zvláště vhodná do čajových směsí. Indiánské kmeny užívaly planě rostoucí monardy při průduškových potížích a nachlazení, rostlina totiž obsahuje důležitý antiseptický thymol. Voňavé listy poslouží jako rychlá přírodní náplast při drobném poranění na zahrádce, stejně jako listy jitrocele nebo tužebníku v přírodě. Drobné jazykovité květy jsou plné chutného sladce kořenitého nektaru, jako stvořeného pro zdobení chuťovek a podobných delikates. Nezapomeneme-li včas ostříhat odkvetlá květenství, z paždí listů na lodyze brzy vyraší nové.

čínská chryzantéma

Chryzantéma věncová, pinardie, zlateň věncová, čínská chryzantéma - to všechno jsou názvy pro krásnou rostlinu, příbuznou naší kopretiny. Vysévá se počátkem dubna přímo do květináčků v pařeništi, do každého 3-5 semen. Do salátů můžeme seřezávat mladé výhonky, jen co trochu povyrostou, rostlina se tak rozkošatí. V druhé polovině května se mohou sazeničky vysázet na záhon. Brzy se objeví poupátka a když rozkvetou, jakoby kvetla malá sluníčka. Rostlina má jemnou celerovou příchuť. Z květu otrháme k jidlu okrajové plátky. Terč je velice hořký, ale plátky jsou velmi chutné a navíc na salátech a pomazánkách krásně vypadají.
afrikán

Afrikán, latinsky Tagetes je dávno běžnou rostlinou našich zahrádek.Přes jeho výrazné aroma lze květní plátky z rozebraných květů s mírou použít k přizdobení i přichucení např chuťově málo výrazných zeleninových jídel. Pro biozahradníky je to rostlina nepostradatelná, aroma spolehlivě odpuzuje řadu škůdců v zeleninových i květinových záhonech. Umí také potlačovat plevele, nejen svým rozložitým růstem ale i výměšky z kořenů. Celá staletí pěstovali jihoameričtí indiáni brambory na svých terasovitých políčkách a před invazí půdních háďátek je chránili až třímetrovým afrikánem Tagetes minuta jen tím, že spolu s bramborami pěstovali tento ,,posvátný plevel". Rostlina se stala nedávno předmětem šlechtění a tak se v nabídce objevil Tagetes patula ,Ground Control, . Španělským estragonem nebo mexickým Tarragonem je zván Tagetes lucida s jasně žlutými kvítky. Protože chutí a vůní připomíná francouzský estragon, lze jej umírněně použít k ochucení octů a dresingů. Slabý čaj z této rostliny dokáže zmírnit obtíže z nadměrného pití alkoholu, má však ve větším množství i omamující a lehce halucinogenní účinky.
večernice
huseník
rukola
Večenice vonná, večerní fiala pocházející ze Středomoří je už mnohde zplanělá. V podvečer vyniká její příjemná vůně. Je to blízká příbuzná hořčice ale i zelí, proto květy chutnají jako ostrá ředkvička. Rostlina obsahuje mnoho vitamínu C, byla v minulosti užívána při léčbě kurdějí. Různobarevné květy jsou půvabné ve venkovské zahrádce i v bylinářské zahradě. Můžeme je přidávat do salátů a ozdobit jimi moučníky. Stejně lze využít i žluté květy hořčice nebo řepky, jen nesmějí pocházet z chemicky ošetřovaného lánu. Do široké rodiny brukvovitých rostlin patří i huseník alpský , kvetoucí bíle či růžově brzy na jaře a pozdě na podzim. A pak sem ještě patří Roketa setá, které se podobá její polodivoký příbuzný, Křez úzkolistý. Obě posledně jmenované bylinky mají společný obchodní název Rukola. Výtečné jsou v salátech nebo jen na chléb s máslem. Ostrá Dijonská hořčice je vyráběna právě z drobných semen křezu. Rukola kvete v obou případech žlutými kvítky. Jak je vidět, květy brukvovitých rostlin můžeme mít k dispozici od jara do zámrzu a použít je třeba k dochucení a ozdobě krémových polévek.
pažitka
Poděkujme Číňanům, že seznámili západní svět s pažitkou. Ta naše důvěrně známá s jemnou cibulovou vůní a chutí má v Číně ještě sestru s plochým listem a bílým květem, kterou nazýváme čínskou pažitkou nebo česnekopažitkou podle česnekové příchutě. Do povědomí milovníků kuriozit se však dostala docela nedávno. První američtí osadníci přisuzovali pažitce kouzelnou moc, kytičku jejích květů věšeli nade dveře jako ochranu proti zlým duchům. Jen praví milovníci bylinek si všimli, jak je květ pažitky krásný. Smažená vajíčka vyniknou na talířku v mističce z listů salátu posypaná nasekanou pažitkou a ozdobená jejími květy, jedno, zda s vůní cibulovou nebo česnekovou.

česneková pažitka
česnek medvědí

Všechny cibulové a česnekové zeleniny a byliny patří do čeledi liliovitých. Úžasným zástupcem je i česnek medvědí. Typická rostlina lužních lesů se skvěle přizpůsobila tamním životním podmínkám. Velice časně raší, předhoní i pažitku, svůj životní a reprodukční cyklus musí stihnout, dokud stromy nad ní naplno nerozvinou listy. Brzy se objeví bílé pohledné květy, rychle odkvetou a počátkem května začínají listy žloutnout. V červnu už leží pod stromy jen pár zaschlých listů a z puklých semeníků vypadává spousta semen. Na další sklizeň si pak musíme počkat zase až do jara. Upřímně řečeno, je dobré mít ve stinném koutě zahrady trs medvědího česneku, pokud dokážeme včas otrhat poupata. Jsou velice jemné česnekové chuti, a čerstvý chléb s čerstvým domácím sádlem posypaný pokrájenými poupaty prostě nemá chybu. Tento česnek je však rostlina planá a jako planá se chová. Pokud ji na zahradě necháme odkvést, semínka daleko vystřelí a sami je ještě rozneseme na botách a nářadí. Jedna moje dobrá přítelkyně o tom ví své. Jinak je to ale bylinka cenná svou raností, jíst se dají všechny její části, užití je stejné jako u česneku kuchyňského. Má i stejné léčivé vlastnosti , to znamená silné antiseptické účinky, snižuje krevní tlak. Pokud známou sýrovou roládu proložíme česnekovými listy, nakrájené řezy pak doplníme listy salátu a česnekovými květy je dozdobíme,skvělý předkrm je na světě. Musíme se jen připravit na to, že česnekové aroma má sílu vpravdě medvědí.
kytičková plantáž
JEDLÉ KVĚTY JSOU U NÁS K DISPOZICI POUZE BĚHEM VEGETACE, TJ. ZHRUBA OD KVĚTNA DO ŘÍJNA
Zdroj: Kitty Morseová - Jedlé květy
Lesley Bremnessová - Bylinář
Foto : Iva Nachtmanová, BioCIT, archiv Farmy Mlýnec

BYLINKOVÁ ZAHRÁDKA

31. ledna 2009 v 15:57 | kořenářka
středověká bylinková zahrádka
Středověké bylinkové zahrádky:
V raném středověku se vysazovaly rostliny pouze k praktickému využití. Zahrada byla obvykle umístěna v nějakém hradním koutě či v opevněné části města a obklopena hustým živým plotem na ochranu před zvířaty a zloději. Poskytovala spíše koření pro hradní kuchyni.

Zahrádky pro pěstování léčivých rostlin se zakládaly na pozemcích klášterů či opatství vybudovaných mnohdy na zbytcích opevnění z římských dob. Tak byl již předem dán pravoúhlý tvar zahrady. Zdrojem vody bývala malá studna nebo kašna, od které se paprskovitě rozbíhaly cestičky na všechny strany, aby se voda dostala nejkratší cestou k rostlinám. Cestičky tvořily malá oddělení, aby se rostliny navzájem neutlačovaly.

Návrat bylinek do zahrad:
Dávných zkušeností užívají i tvůrci novodobých bylinkových zahrádek. Léčivé a kořeninové rostliny se nejlépe uplatní v klasickém uspořádání a svým jemným půvabem mohou přispět k celkovému vzhledu zahrady. V podstatě jsou to prosté rostliny. Obvykle mají mnoho drobných květů, které by v běžném záhonu nevynikly, ale dobře založenou výsadbou lze z obyčejných kytiček vytvořit malý zázrak. Jejich rozmanité odstíny zeleně, utváření listů, rozdílná výška i tvar i celá paleta vůní přilákánejen včely a motýly, ale i obdivovatele.Aromatické rostliny však dokáží i pomoci ochránit své kulturní sousedy před chorobami a škůdci. poskytují úkryt řadě živočichů(pestřenky...), kteří loví škůdce(mšice...). Jiní škůdci(bělásci...) nesnášejí aroma některých bylin(yzop...), lze je pak použít k nechemické ochraně zahradních plodin.
jezírko
BYLINNÁ ZAHRÁDKA S JEZÍRKEM ROK PO ZALOŽENÍ

Založení a ošetřování: téměř všechny rostliny jsou vděčné za slunnou, teplou polohu, půdu zásobenou humusem a živinami. Také zde platí zákon o zachování hmoty a energie - čím více hmoty v podobě natí, plodů apod. rostlinám odebíráme, tím lepší výživu jim pak musíme poskytnout.
foliovník
NAŠE BYLINNÁ ZAHRÁDKA PROŠLA TĚŽKÝMI ČASY, KDY SE ROZŠIŘOVALA PRODUKCE POLNÍ ZELENINY. OBNOVENA BYLA BĚHEM ROKU 2013. ROK 2014 JI OBOHATIL O NOVÉ DRUHY A FORMY VYTRVALÝCH BYLIN, ABY POSKYTOVALA DOSTATEK ZELENÝCH NATÍ K PRODEJI V TRŽNICI A TAKÉ POTŘEBNÉ MNOŽSTVÍ SEMEN, ODNOŽÍ I MATERIÁLU K ŘÍZKOVÁNÍ BYLIN K PRODEJI SAZENIC.
Před založením pěstitelských ploch užíváme kompost, některé rostliny uvítají při jarní výsadbě půdu na podzim vyhnojenou chlévskou mrvou (máta). Odlišné jsou pak nároky na půdní vláhu a intenzitu slunečního záření.
Bylinkám původem ze Středomoří se daří v půdách propustných, nezamokřených, s vyšším obsahem vápníku (rozmarýn, levandule, dobromysl, saturejka). Většina našich bylinek (máta, meduňka, pažitka) je vděčná za za dobrou zahradní zeminu, přiměřeně vlhkou, s možností závlahy v suchém období.

V ekologickém pěstování léčivých a kořeninových rostlin se časem vytvoří rovnováha mezi škůdci a predátory, kteří škůdce loví. Škody na bylinkách jsou pak minimální a není tedy třeba chemické ochrany.

Bylinky v zimě: choulostivé rostliny (šalvěj, tymián, levandule) zakrýváme na zimu chvojí. Zde nalezneme čerstvé výhonky i v zimě. Takto si můžeme zajistit sklizeň dalších natí ( kadeřavá petržel, dobromysl, yzop, saturejka horská).
Řadu bylinek lze pěstovat v zimě za oknem, nemají však tak intenzivní aroma jako v létě. Jednoleté bylinky (bazalka, brutnák, kerblík, kopr) můžeme vysít v srpnu do truhlíčků. Rychle rostoucí řeřicha se spokojí s vrstvičkou vaty na mělké mističce s vodou. V květináči můžeme přirychlit pažitku, česnek medvědí, cibuli sibiřskou, malé bulvičky celeru. Petrželka lépe vyroste z kořenů, které jsou příliš malé pro kuchyňské zpracování.
Vytrvalé byliny (máta, meduňka, šalvěj, tymián, rozmarýn) lze uchovat za oknem, pokud jim dopřejeme dostatek světla, přiměřenou zálivku a teploty kolem 15 st. Na jaře je pak můžeme zase vrátit zpět do půdy, nejlépe za deštivého počasí, aby si zvykly na sluneční záření.
Kořeny pampelišek lze na podzim vyrýt, založit do vlhkého písku a uložit v temnu. Vybělené lístky s poupaty se chutí vyrovnají čekankovým pukům. Ponecháme-li v rohu zahrádky trs kopřiv, několik sedmikrásek, fialek a pampelišek, o čerstvý předjarní salát je postaráno.
Hodně radosti z vlastních bylinek přeje Jaroslava Marková, kořenářka.
 
 

Reklama