SLYŠ VELKÝ ZÁKON,TEN AŤ TVŮJ KROK ŘÍDÍ, BUĎ STRÁŽCEM STROMŮ, KVĚTŮ, ZVÍŘAT, LIDÍ.
A NETKNI SE JICH NEŠETRNOU DLANÍ, JEŽ Z NEZNALOSTI MNOHDY HRUBĚ ZRANÍ.

Mlejneček
VÍTEJTE V OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÉM ÚDOLÍ, KDE ŽIJEME A PRACUJEME
kořenářka
Žijeme v malém domečku na dně údolí, spíše soutěsky mezi lesy. Po deseti letech hospodaření na naší malé farmě jsme se konečně dočkali časů, že se na lidi jako jsme my nepohlíží jako na spolek bláznů, alespoň část společnosti dochází k poznání, že není udržitelný dosavadní kořistnický způsob života.

Projekt ÚDOLÍ MLÝNCE - ROZKVETLÁ ZAHRADA

SPOLEK ÚDOLÍ MLÝNCE

4. února 2016 v 17:10 | kořenářka
Málokoho nenapadne: k čemu neziskovka v zemědělské usedlosti? Určitě jen k ohlupování veřejnosti, k žebrání o granty, k pohodlnému životu na úkor daňového poplatníka. Pouze ten, kdo má zkušenost s naplňováním nějakých náročných cílů, pouze on umí ocenit sebemenší pomoc, třeba jen vědomí, že není osamocen, že alespoň dva další blízcí mají stejné vidění okolního světa.
Honba současné společnosti za ziskem za každou cenu nedává šanci tradičnímu venkovskému životnímu stylu, dnešní venkovan nakupuje základní potraviny v supermarketu a kvalita bydlení se neliší od pohodlí městského bytu. Neblahé důsledky bezohledného průmyslného zemědělství vedou mnohé nadšence ke snahám uchránit nejcennější přírodní, kulturní a řemeslné dědictví budoucím generacím. Nejběžnější formou jsou spolky místních občanů a příznivců nevýdělečných činností.
Údolí Mlýnce uniklo destruktivním snahám velkovýrobního zemědělství i kořistnickým zájmům z dob po roce 1989. Objevil se nový sympatický životní styl: šetrná turistika. Nabídka služeb cykloturistům nebo exkurzi školáčků či předškoláčků je přesně to, co může údolí splnit. Nepodařilo se vybudovat penzionek, škoda. Ale třeba je to tak správně. Vestavba na místě starého seníku bude muset počkat, ale dílničky pro děti můžou začít téměř okamžitě. Začali jsme zřízením Ukázkové přírodní zahrady, certifikát uznává Údolí Mlýnce jako jednolitý celek, jako takové odjakživa dávalo selské rodině obživu prostřednictvím široké potravinové soběstačnosti.

VÍKEND OTEVŘENÝCH ZAHRAD

2. dubna 2015 v 7:42 | kořenářka
Letos zkusíme účast a prezentaci Mlýnce v akci, která otevírá veřejnosti zajímavé evropské zahrady a parky. Rubrika výše uvedeného webu CHCI NAVŠTÍVIT představuje údolí vedle soukromých, školních, městských, klášterních a zámeckých zahrad. Zajímavý program najdou obdivovatelé velkolepých historických parků i skromných prostých zákoutí.
Pokud nám bude přát počasí, mohlo by se odpoledne strávené u nás líbit třeba rodině s dětmi, které osloví posezení na louce v trávě, s něčím dobrým k ochutnání a napití.
Opravujeme ploty, lepší kabátek dostane kaplička ve stráni, kterou postavil dávný mlynář, když mu ve válce zabili jedinho syna Václava

CESTY A CESTIČKY

9. února 2015 v 18:47 | kořenářka
,,Ale co tu chceš lidem ukazovat ?? Na český venkov se nejezdí, nic tu není. Ani pořádnou cestu nemáš !" No jo, no. Léta si poroučím myslet na ohraný příběh o Evropanovi, co přijel pozdě na Divoký Západ a zbyl na něj kus skály plný jedovatých hadů. Tak je začal chytat a vybudoval nakonec obrovskou továrnu na léčiva z hadího jedu. Žádnou továrnu, žádné davy výletníků, žádný turistický průmysl. Na to, aby šli lidi na procházku údolím, je cesta akorát. Potok hraje písničku podle nálady počasí, jen na chvilku usednout do trávy a poslouchat. A co tak stačí dvouletému prckovi, aby byl u vytržení, třeba minižába na cestě.
Čas od času se dostávám do diskuse s návštěvníky, jak by měla vypadat udržovaná a zdravá krajina. Nás, co si pamatujeme ruční ošetřování polí a luk, je už moc málo a současný řadový sedlák má jiné priority než vysečené meze, spravené polní cesty a uklizené břehy potoků. Když zavzpomínám, že každá hrst trávy měla cenu, vyřezaná klest se nepálila, ale zužitkovala, nejspíš si pomyslí o zapšklé babě. Já si taky trní v otýpkách domů nenosím a při pálení lituju mušky a broučky. Když to jde, našlapu větvičky mezi kmeny olší nebo je schovám někde v remízku. A tak nestavíme hmyzí hotely, v hromádkách se i včely samotářky vylíhnou. Letos je rok mokřadů. Jenže já pamatuju čas udržovaných stružek na vlhkých loukách, které ústily do rybníčků často ne větších než žabí louže. Však celé letní noci rámusily skřehotáním a louky unesly sekáče i povozy při senoseči. Ruční kosení dalo víc práce, seno lépe schlo, když tráva vykvetla a uzrála, pastvu měly včely i motýli. Veliká, veliká škoda, že už na to není čas, nynější systém ochrany přírody se snaží, jen to nevypadá hezky, ježící se stařina není to, co bývalo v původní udržované krajině.
Přibývá ale znovu alejí v krajině. Taky jsme si jednu pořídili. Lemuje sice jen jednu stranu polní cesty, která tvoří hranici farmy, ale je už krásná a užitečná. Vysázeli jsme skoro padesátku stromků Švestky domácí. Větve jsou obaleny květními pupeny, pokud květy na jaře nezničí mráz, určitě alespoň ochutnáme.
Kousek cesty údolím jsme pospravili vlastními silami, krásný taras z obřích balvanů hostí ještěrky a mravence, znovu v něm kvetou slzičky a zvonečky, cesta vedle dostala kamenný lem a drť ke zpevnění prorostla nízkou trávou, přesně pro cyklisty. A v zimě k procházce s vnoučaty, třeba.
Než se cesta údolní nivou setká u lávky s cestou příjezdovou, dá to ještě dost práce. Drobné pramínky touží po stružce, která by je pustila do potoka. Aby se nemusely rozlévat ve vyježděných kolejích, dostane se jim brzy vypažení do úzké rýhy a zasypání štěrkem. Ne, nechci budovat park, toužím jen po tom obrazu, který si pamatuji z dětství.
Podle mapy lze navštívit farmu i biozahradnictví, mám radost, že nám obec vyspravila cestu, lze po ní docela dobře dojet i autem, v létě určitě. Tím se uzavírá okruh, který lze využít k procházce a na každém kroku objevit něco zajímavého. Mým snem je uvítat návštěvníka, nabídnout občerstvení, předvést a vysvětlit hospodaření, pochlubit se úspěchy i jaké nezdary nás potkávají. A nabídnout vlastní výrobky ke koupi, přidat třeba kytičku do vázy.

ÚDOLÍ MLÝNCE ŽIJE DÁL

1. ledna 2015 v 17:07 | kořenářka

V našem potoce uplynulo hodně vody od času, kdy byl přidán poslední článek. Byl to čas převratných změn, nástupu nových hospodářů s vlastními představami, záměry i prioritami. Čas práce na zaměření výroby, možná i zdánlivý odklon z aktivit, na které zrovna nestačily síly nebo peníze. Není divu, když třeba opravujete dům, na zahrádku dojde, teprve když dokončíte fasádu a rozeberete lešení. Tak je tomu i s Mlejnečkem.
30.ledna 2014 zemřela moje milovaná máma, prostý, vytrvalý, laskavý dělník, pilná hospodyně, rádce v těžkých chvílích s přirozenou inteligencí a obdivuhodným rozhledem i orientací v tzv ,,moderním" světě. Nejde to dosud bez slz, ale nutno žít dál.
Jen zdánlivě se vytratil původní záměr, se kterým byla Farma Mlýnec zakládána. Sen, ideál, pojímající vše živé i neživé v údolí, aby se obnovil jednolitý celek dávající lidem pocit odpovědnosti za své konání vůči předkům i potomkům na straně jedné i pocit bezpečí, naplnění a prostého štěstí na straně druhé.Vždyť co jsou tři roky proti věčnosti! Několik staletí trvající, jakoby nevýznamná ale trpělivá a cílevědomá dřina obyčejných neznámých, kteří se dávno rozpadli v prach, dala vzniknout tomu, co se nazývá ,,panenská příroda". Stalo se modou, investovat do hledání kořenů sestavením vlastního rodokmenu, rodinného ,,stromu života". Myslím ale, že snaha nebýt planou haluzí tohoto stromu spočívá také v úsilí o pokračování snahy ujít i reálně svůj vlastní kus této nelehké cesty užitečně. Přidat obrazně i ve skutečnosti novou střechu na rodném krovu, vlastních pár stromů v rodném sadu, aby zplození potomci měli názorný příklad a ideál naplněného života.
Nic naplat, čas letí. Člověk musí zestárnout k poznání, že čas je, alespoň prozatím, absolutně spravedlivý. Přidává mu vrásky, nemoci, až ho nakonec skloní k zániku. Aby udělal místo dalším, mladým, zdravým a krásným. Má však i moc hojit rány na těle i v duši. I ty největší šrámy duchovní bolesti umí přikrýt dobrodiním zapomnění.
 
 

Reklama